Šídlatka jezerní (Isoëtes lacustris) a šídlatka ostnovýtrusá (I. echinospora) jsou ponořené vodní plavuně a kriticky ohrožené druhy naší flóry. V České republice se vyskytují jen tyto dva druhy šídlatek, každý pouze v jednom jezeře na Šumavě. Posledních 15 let přitahují obě vzácné populace pozornost našich vědců, kteří zkoumají odolnost těchto živoucích fosilií (Živa 2016, 3: 110–112) kvůli silnému okyselení (acidifikaci) šumavských jezer (viz např. shrnující článek v Živě 2013, 5: 224–229 nebo 2009, 2–4). Obě populace se nemohly desítky let rozmnožovat a zcela specificky reagují na současné zotavování jezer, to však není výhradní zárukou úspěšné obnovy porostů šídlatek.
Použitá a citovaná literatura:
Brunton, D.F., Britton, D.M., 1999. Maritime quillwort, Isoëtes maritime (Isoëtaceae),in the yukon territory. Can. Field Nat. 113 (4), 641–645.
Majer V., Cosby B. J., Kopáček J. & Veselý J. (2003): Modelling reversibility of Central European mountain lakes from acidification: Part I – the Bohemian Forest. – Hydrol. Earth Syst. Sci. 7: 494–509.
Stumm W. & Morgan J. J. (1981): Aquatic chemistry. – J. Wiley & Sons, New York.
Vrba J., Kopáček J., Fott J., Kohout L., Nedbalová L., Pražáková M., Soldán T. & Schaumburg J. (2003): Long-term studies (1871–2000) on acidification and recovery of lakes in the Bohemian Forest (central Europe). – Sci. Total Environ. 310: 73–85.
The Lake Quillwort (Isoëtes lacustris) and Spring Quillwort (I. echinospora) are submerged Lycopods and critically endangered species of Czech flora, each living in a sole lake in the Šumava Mountains (Bohemian Forest). Our 15-year scientific research has been focused on the resistance of these living fossils (Živa 2016, 3: 110–112) to the strong acidification of the lakes (e. g. Živa 2013, 5: 224–229 or 2009, 2–4). Both populations were unable to reproduce for decades and are responding in a quite specific way to the current recovery of the lakes, although this does not guarantee the successful restoration of the quillwort stands.
-
Letecký snímek Černého jezera na Šumavě, jediné lokality šídlatky jezerní (Isoëtes lacustris) v České republice. Foto P. Znachor
-
Dospělá šídlatka jezerní (Isoëtes lacustris) v Černém jezeře má v hloubce 3 m listy dlouhé nejvýše 8 cm (viz také srovnání s bukovým listím okolo). Porosty zde tvoří dospělé rostliny, jejichž kořeny nejsou poškozovány kyselou jezerní vodou s vysokými koncentracemi toxického iontového hliníku. Od r. 2004 přežilo do dospělosti pouhých 17 klíčních rostlin. Tisíce dalších, kořenujících ve svrchním sedimentu, každoročně zničí prosakující jezerní voda, která je v současnosti extrémně toxická už pouze přes zimu. Populace se vyskytuje v hloubce 1–4 m a lze ji sledovat jen s pomocí potápěčské techniky. Foto M. Čtvrtlíková
-
Porosty šídlatka jezerní v Černém jezeře tvoří dospělé rostliny, jejichž kořeny nejsou poškozovány kyselou jezerní vodou s vysokými koncentracemi toxického iontového hliníku. Od r. 2004 přežilo do dospělosti pouhých 17 klíčních rostlin. Tisíce dalších, kořenujících ve svrchním sedimentu, každoročně zničí prosakující jezerní voda, která je v současnosti extrémně toxická už pouze přes zimu. Populace se vyskytuje v hloubce 1–4 m a lze ji sledovat jen s pomocí potápěčské techniky. Foto M. Čtvrtlíková
-
Dospělé rostliny šídlatky jezerní z Černého jezera, jejichž kořeny sahají hluboko, nejsou postiženy acidifikací jezerní vody – ve svých samičích makrosporangiích na bázích listů tvoří životaschopné makrospory. Foto P. Hekera
-
Dospělé rostliny šídlatky jezerní z Černého jezera, jejichž kořeny sahají hluboko, nejsou postiženy acidifikací jezerní vody – ve svých samčích mikrosporangiích na bázích listů tvoří životaschopné mikrospory. Foto M. Čtvrtlíková
-
Samičí makrospory šídlatky jezerní. Dosud extrémně nízké pH a vysoké koncentrace toxického iontového hliníku v zimě však ničí dlouho klíčící makrogametofyty (makrogametofyt s prvním archegoniem – terčík uprostřed otevřené makrospory). Foto M. Čtvrtlíková
-
Samčí mikrospora šídlatky jezerní. Foto M. Čtvrtlíková
-
Dosud extrémně nízké pH a vysoké koncentrace toxického iontového hliníku v zimě však ničí klíční rostliny šídlatky jezerní (klíční rostlinu s prvním listem a dosud nevyvinutým prvním kořenem vyživuje zásobní pletivo gametofytu, stále chráněného křemičitou stěnou spory, a rhizoidy – vlášení na jeho povrchu), jejichž rhizoidy nebo kořeny se vyvíjejí při povrchu sedimentu v kontaktu s kontaminovanou jezerní vodou. Foto M. Čtvrtlíková
-
Věková struktura šídlatek v šumavských acidifikovaných jezerech (přesné sčítání rostlin v transektech probíhá v červnu až červenci). Populace š. ostnovýtrusé (I. echinospora) v Plešném jezeře se rychle obnovuje od r. 2006. Díky snižující se kyselosti jezerní vody a nižším koncentracím iontového hliníku přežívají klíční rostliny až do juvenilního (s více než čtyřmi listy a lineární symetrií růžice) a dospělého stadia (rostliny s radiální symetrií růžic a zpravidla více než 10 listy). Nicméně podzimní žír kachen divokých (Anas platyrhynchos) v letech 2013 a 2015 opět výrazně snížil počty dospělých rostlin tohoto druhu. Šídlatka jezerní (I. lacustris) se v Černém jezeře nerozmnožuje už více než 50 let. Originál M. Čtvrtlíková
-
Šídlatka ostnovýtrusá (Isoëtes echinospora) v Plešném jezeře roste v hloubce 0,3–1,0 m. Rostliny v optimální hloubce 0,3–0,4 m v zimě často přicházejí o většinu listů činností ledu, který se přitiskne až ke zvodnělému sedimentu (sapropelu). Voda jezera má přirozeně velmi nízkou průhlednost a při šnorchlování je nutné se k rostlinám v úzkých transektech (širokých 0,5 m) přiblížit na méně než 30 cm. Foto M. Čtvrtlíková
-
Plešné jezero na Šumavě, jediná lokalita šídlatky ostnovýtrusé v ČR. Foto P. Znachor
Letecký snímek Černého jezera na Šumavě, jediné lokality šídlatky jezerní (Isoëtes lacustris) v České republice. Foto P. Znachor
