official magazine of CAS

 


Important links

International cooperation

 

ESO

EUSCEA

AlphaGalileo

WFSJ

 

afest_en_small.png

Books

English books prepared for publication by Academy bulletin

 

Akademie věd České republiky / The Czech Academy of Sciences 2014 a 2015

rocenka_obalka_en.jpg
The Czech Academy of Sciences has issued a report accounting selected research results achieved by its scientific institutes in all research areas in 2014 and in early 2015.
Full version you can find here.

 

kniha
VILLA LANNA IN PRAGUE
The new english expanded edition 

 

kniha
SAYING IT ...ON PAPER


Archive

Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

EUSJA General Assembly

eusja.jpg EUSJA General Assembly
& EUSJA Study Trip

Prague, Czech Republic
March 14–17, 2013

Jan Květ

(1896–1965)


Před padesáti lety zemřel akademik Jan Květ, nositel Řádu práce (1961) a stříbrné čestné plakety Československé akademie věd „Za zásluhy o vědu a lidstvo“ (1962), profesor Univerzity Karlovy a dlouholetý vedoucí katedry dějin umění.

21_1.jpg
Foto: Archiv MÚA AV ČR

Jan Květ se narodil 8. května 1896 v Jindřichově Hradci jako druhé dítě soudce a pozdějšího rady vrchního zemského soudu Jana Květa a jeho manželky Jindřišky, rozené Randové. První dva ročníky obecné školy navštěvoval v Táboře, než se s rodiči přestěhoval do Prahy. Zkoušku dospělosti složil na klasickém gymnáziu v Žitné ulici, kde byl v primě žákem Aloise Jiráska. V letech 1915–1921 studoval dějepis, zeměpis a dějiny výtvarných umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a byl zde 19. prosince 1921 po obhájení disertační práce Německá říše a války proti husitům ve dvacátých letech XV. století a složení rigorózních zkoušek promován na doktora filozofie v oboru dějin všeobecných a dějin umění. Zároveň se stal z podnětu Josefa Šusty od roku 1919 asistentem historického semináře.

Když získal stipendium francouzské vlády, využil jej ke studiu dějin umění na Sorbonně a École du Louvre ve školním roce 1922–1923. Hojně navštěvoval mj. rukopisné sbírky pařížských knihoven, především Bibliothèque Nationale, protože jej tehdy zaujalo téma umělecké výzdoby středověkých rukopisů, jemuž zů-stal věrný i v následujících létech.

Po návratu z Francie nastoupil od 1. září 1923 jako asistent do historicko-archeologického oddělení Národního muzea, kde působil až do podzimu roku 1945 (od května do září 1945 jako jeho vedoucí, respektive vrchní zemský muzejní rada) s výjimkou krátkého období let 1940–1942, kdy se stal správcem národopisného oddělení muzea v letohrádku Kinských a podílel se zásadním způsobem na jeho reorganizaci. Podle svých slov byl touto funkcí pověřen proti své vůli a po dvou letech jí byl zproštěn kvůli dřívějšímu členství v zednářské lóži „Pravda vítězí“. Paralelně s prací v muzeu přednášel jako soukromý docent (habilitoval se 20. ledna 1932) dějiny umění na Karlově univerzitě, kde byl jmenován rozhodnutím prezidenta republiky z 29. dubna 1946 řádným profesorem s účinností od 1. října 1945. Mezi léty 1950–1964 zastával funkci vedoucího katedry dějin umění. Od roku 1935 přednášel dějiny umění a dějiny knižní malby také na Státní archivní škole a dějiny umění v kurzech pro učitele měšťanských škol.

Jak bylo zmíněno, J. Květ se na počátku vědecké dráhy soustředil především na tematiku středověké knižní výzdoby, čehož nejhmatatelnějším výsledkem jsou dvě rozsáhlé monografie: Italské vlivy na pozdně románskou knižní malbu v Čechách (1927) a Iluminované rukopisy královny Rejčky (1931); druhou jmenovanou předložil jako habilitační práci. Mimo to publikoval studie a články v odborných periodikách. V jeho bibliografii bychom však našli též práce o nástěnné nebo deskové malbě a jako muzejník věnoval pozornost i uměleckým řemeslům a drobné plastice od pravěku přes antiku a středověk až po současnost. Po smrti Vojtěcha Birnbauma byl nucen rozšířit tematický kruh přednášek o dějiny architektury, což zúročil ve studii Síňový prostor v chrámové architektuře doby románské a gotické (1940) a publikaci Praha románská (1948), vydané spolu s Václavem Menclem. Ve čtyřicátých letech se zabýval také českým malířstvím 19. a 20. století v drobných biografických studiích, úvodech ke katalogům výstav i monografiích, jako byly Má vlast. Česká krajina v díle našich malířů (1940), Max Švabinský, krajinář (1948) nebo Dílo Aloise Jiráska v české ilustraci (1953).

Kromě muzeálního a pedagogického působení byl činný i ve vědeckých organizacích; jeho jméno najdeme mezi členy Komise pro obnovu Karolina (1935), Československého národního výboru pro dějiny umění (1938, zde byl i tajemníkem), výboru Společnosti Národního musea (1945), PEN klubu (1946), SVU Mánes, Klubu za starou Prahu, Matice české (též člen kuratoria) a především řady komisí působících při České akademii věd a umění – Archeologické komise (od roku 1932, místopředsedou 1946–1952), Komise pro vědecký výzkum, soupis, zpracování a vydávání českých památek hmotné i duchovní kultury (1941) a po krátký čas (v roce 1952) Komise historické a Komise pro studium staročeské bible. Byl též dlouholetým redaktorem historické řady Památek archeologických vydávaných ČAVU. V roce 1946 se dočkal zvolení mimořádným členem ČAVU a Královské české společnosti nauk a o šest let později při ustavení ČSAV byl zároveň zvolen jejím členem-korespondentem a od roku 1960 akademikem. V období let 1957–1961 zastával funkci předsedy VI. historické sekce ČSAV a člena prezidia ČSAV, od roku následujícího předsedal Ústřední komisi státní památkové péče, než byl v roce 1961 nucen ze zdravotních důvodů požádat o zproštění z funkce. Jan Květ zemřel 14. července 1965.

JAN CHODĚJOVSKÝ,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.