Jan Květ

(1896–1965)

Před padesáti lety zemřel akademik Jan Květ, nositel Řádu práce (1961) a stříbrné čestné plakety Československé akademie věd „Za zásluhy o vědu a lidstvo“ (1962), profesor Univerzity Karlovy a dlouholetý vedoucí katedry dějin umění.

Foto: Archiv MÚA AV ČR

Jan Květ se narodil 8. května 1896 v Jindřichově Hradci jako druhé dítě soudce a pozdějšího rady vrchního zemského soudu Jana Květa a jeho manželky Jindřišky, rozené Randové. První dva ročníky obecné školy navštěvoval v Táboře, než se s rodiči přestěhoval do Prahy. Zkoušku dospělosti složil na klasickém gymnáziu v Žitné ulici, kde byl v primě žákem Aloise Jiráska. V letech 1915–1921 studoval dějepis, zeměpis a dějiny výtvarných umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a byl zde 19. prosince 1921 po obhájení disertační práce Německá říše a války proti husitům ve dvacátých letech XV. století a složení rigorózních zkoušek promován na doktora filozofie v oboru dějin všeobecných a dějin umění. Zároveň se stal z podnětu Josefa Šusty od roku 1919 asistentem historického semináře.

Když získal stipendium francouzské vlády, využil jej ke studiu dějin umění na Sorbonně a École du Louvre ve školním roce 1922–1923. Hojně navštěvoval mj. rukopisné sbírky pařížských knihoven, především Bibliothèque Nationale, protože jej tehdy zaujalo téma umělecké výzdoby středověkých rukopisů, jemuž zů-stal věrný i v následujících létech.

Po návratu z Francie nastoupil od 1. září 1923 jako asistent do historicko-archeologického oddělení Národního muzea, kde působil až do podzimu roku 1945 (od května do září 1945 jako jeho vedoucí, respektive vrchní zemský muzejní rada) s výjimkou krátkého období let 1940–1942, kdy se stal správcem národopisného oddělení muzea v letohrádku Kinských a podílel se zásadním způsobem na jeho reorganizaci. Podle svých slov byl touto funkcí pověřen proti své vůli a po dvou letech jí byl zproštěn kvůli dřívějšímu členství v zednářské lóži „Pravda vítězí“. Paralelně s prací v muzeu přednášel jako soukromý docent (habilitoval se 20. ledna 1932) dějiny umění na Karlově univerzitě, kde byl jmenován rozhodnutím prezidenta republiky z 29. dubna 1946 řádným profesorem s účinností od 1. října 1945. Mezi léty 1950–1964 zastával funkci vedoucího katedry dějin umění. Od roku 1935 přednášel dějiny umění a dějiny knižní malby také na Státní archivní škole a dějiny umění v kurzech pro učitele měšťanských škol.

Jak bylo zmíněno, J. Květ se na počátku vědecké dráhy soustředil především na tematiku středověké knižní výzdoby, čehož nejhmatatelnějším výsledkem jsou dvě rozsáhlé monografie: Italské vlivy na pozdně románskou knižní malbu v Čechách (1927) a Iluminované rukopisy královny Rejčky (1931); druhou jmenovanou předložil jako habilitační práci. Mimo to publikoval studie a články v odborných periodikách. V jeho bibliografii bychom však našli též práce o nástěnné nebo deskové malbě a jako muzejník věnoval pozornost i uměleckým řemeslům a drobné plastice od pravěku přes antiku a středověk až po současnost. Po smrti Vojtěcha Birnbauma byl nucen rozšířit tematický kruh přednášek o dějiny architektury, což zúročil ve studii Síňový prostor v chrámové architektuře doby románské a gotické (1940) a publikaci Praha románská (1948), vydané spolu s Václavem Menclem. Ve čtyřicátých letech se zabýval také českým malířstvím 19. a 20. století v drobných biografických studiích, úvodech ke katalogům výstav i monografiích, jako byly Má vlast. Česká krajina v díle našich malířů (1940), Max Švabinský, krajinář (1948) nebo Dílo Aloise Jiráska v české ilustraci (1953).

Kromě muzeálního a pedagogického působení byl činný i ve vědeckých organizacích; jeho jméno najdeme mezi členy Komise pro obnovu Karolina (1935), Československého národního výboru pro dějiny umění (1938, zde byl i tajemníkem), výboru Společnosti Národního musea (1945), PEN klubu (1946), SVU Mánes, Klubu za starou Prahu, Matice české (též člen kuratoria) a především řady komisí působících při České akademii věd a umění – Archeologické komise (od roku 1932, místopředsedou 1946–1952), Komise pro vědecký výzkum, soupis, zpracování a vydávání českých památek hmotné i duchovní kultury (1941) a po krátký čas (v roce 1952) Komise historické a Komise pro studium staročeské bible. Byl též dlouholetým redaktorem historické řady Památek archeologických vydávaných ČAVU. V roce 1946 se dočkal zvolení mimořádným členem ČAVU a Královské české společnosti nauk a o šest let později při ustavení ČSAV byl zároveň zvolen jejím členem-korespondentem a od roku 1960 akademikem. V období let 1957–1961 zastával funkci předsedy VI. historické sekce ČSAV a člena prezidia ČSAV, od roku následujícího předsedal Ústřední komisi státní památkové péče, než byl v roce 1961 nucen ze zdravotních důvodů požádat o zproštění z funkce. Jan Květ zemřel 14. července 1965.

JAN CHODĚJOVSKÝ,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.