Česky
Mezi významné aktivity Ústavu pro jazyk český AV ČR patří již od jeho vzniku služby veřejnosti. Jazyková poradna, jejíž provoz zaštiťuje oddělení jazykové kultury, je jediným bohemistickým pracovištěm v České republice, které poskytuje soustavné jazykové poradenství a jazykové expertizy nejrůznějším uživatelům českého jazyka. O radu může prostřednictvím internetových stránek nebo telefonické linky požádat každý. Na základě dotazů adresovaných jazykové poradně vydalo nyní Nakladatelství Academia dvě publikace: Akademickou příručku českého jazyka a dotisk knihy Jsme v češtině doma?
Akademická příručka českého jazyka je prvním knižním vydáním přepracované a doplněné výkladové části Internetové jazykové příručky. Kniha vyšla 20. února 2014 s mottem Mnohem více než PRAVIDLA českého pravopisu a během deseti dnů se stala nejprodávanějším titulem Nakladatelství Academia.
Jazyková poradna byla zřízena na základě žádosti Miloše Weingarta, Jána Stanislava a Jiřího Hallera zaslané 21. března 1936 III. třídě České akademie věd a umění. Celý název poradny tehdy zněl Jazyková poradna Společnosti pro slovanský jazykozpyt a Naší řeči a jejím posláním mělo být dle textu formulovaného v žádosti „napomáhati zvýšení jazykové kultury“. V té době již na jazykové dotazy odpovídala redakce časopisu Naše řeč (založen v roce 1916), a to v pravidelných rubrikách Hovorna a Drobnosti. Zřízením oficiální jazykové poradny se poté ještě více prohloubil živý kontakt redakce časopisu se čtenáři a zvýšil se i celkový zájem veřejnosti o takovou službu. Jazykové dotazy čtenářů předválečné doby byly stejně jako dnes motivovány konkrétními problémy a potřebami jazykové praxe. Dodnes se některé z dotazů adresovaných jazykové poradně stávají cenným námětem pro popularizační články nebo jsou ve své autentické podobě i s odpovědí otiskovány v časopise Naše řeč v rubrice Z dopisů jazykové poradně.
Jako pravidelná telefonická a dopisová služba pro veřejnost začala fungovat jazyková poradna zřízená při akademickém Ústavu pro jazyk český v roce 1946 (brněnská pobočka v roce 1952). Provoz poradny, a dokonce ani úzké propojení s časopisem Naše řeč se od té doby nezměnily. Její pracovníci se nadále snaží tazatelům poradit, jak nějaké slovo napsat, vyslovit, skloňovat nebo časovat, co znamená, jaký je jeho původ, zda je jeho užití vhodné v určitém kontextu, zda jsou věta či souvětí patřičně konstruovány, stylizovány apod. Radí, vysvětlují, doporučují. Pro lingvisty jsou jazykové dotazy cenným zdrojem informací o jazykovém úzu. Jejich prostřednictvím se každý den dozvídají, co uživatele zajímá, co je v centru jejich pozornosti a co naopak zůstává na okraji jejich zájmu, které jazykové jevy uživatelům působí potíže, čím si nejsou jisti, jaké změny v jazyce se v jejich dotazech bezprostředně projevují atd.
Internetová jazyková příručka zaznamenala za prvních pět let svého provozu (2009–2013) přes 33 milionů návštěv z více než 1,2 milionu uživatelských adres; s průměrnou návštěvností 30 000 přístupů denně se stala dosud nejnavštěvovanější webovou stránkou AV ČR.
Z více než 70 000 dotazů zaslaných e-mailem jazykové poradně Ústavu pro jazyk český vznikl knižní výběr (Jsme v češtině doma?) těch nejpodnětnějších a stále aktuálních. Některé z nich se staly „dotazem týdne“ a byly během let 2006–2010 zveřejněny na internetových stránkách jazykové poradny.
Díky moderním technologiím zaznamenal dialog mezi veřejností a jazykovou poradnou v posledních letech velkou kvalitativní i kvantitativní proměnu. Připojení Ústavu pro jazyk český k internetu s sebou přineslo radikální nárůst zájmu veřejnosti o jazykové poradenství: v letech 1998–2010 odpověděli pracovníci poradny na více než 71 500 dotazů zaslaných elektronickou poštou (srovnatelný byl počet dotazů telefonických). Otázky, připomínky, přání a náměty tazatelů se staly důležitým zdrojem nejen při vědecké práci, ale i při tvorbě a průběžném rozšiřování internetových stránek jazykové poradny (www.jazykovaporadna.cz). Nejprve byla vytvořena internetová rubrika nejčastěji kladených dotazů a odpovědí, která se stala podkladem popularizační příručky Na co se nás často ptáte (knižně vyšla v roce 2002), poté internetová rubrika Dotaz týdne, do níž byl v letech 2006–2010 pravidelně každý týden doplněn jeden aktuální dotaz z elektronické pošty jazykové poradny, a konečně Internetová jazyková příručka, která vznikla s podporou grantového projektu Jazyková poradna na internetu, řešeného v letech 2004–2008 ve spolupráci s Fakultou informatiky Masarykovy univerzity.
Záměrem projektu Jazyková poradna na internetu bylo využít internetové sítě jakožto prostředku bezkontaktního předávání nejrůznějších informací, tedy i jazykových, a vytvořit první akademickou elektronickou jazykovou příručku jako zdroj poznání a popisu současného jazyka (s důrazem na vývojové tendence, stav kodifikace a variantnost jazykových prostředků v závislosti na komunikační situaci) a zároveň jako nový, efektivnější způsob komunikace lingvistů s veřejností. V březnu 2008 jsme uživatelům na http://prirucka.ujc.cas.cz/ zpřístupnili výkladovou část příručky, která poskytuje obecné poučení o jevech, na něž se ptají tazatelé jazykové poradny opakovaně. V lednu 2009 byla zveřejněna slovníková databáze o rozsahu 62 000 hesel, jež jsou opatřena jazykovými informacemi (o pravopisu, morfologii, dělení slov, výběrově jsou uváděny také příklady užití, výslovnost, rekce). Od té doby mají všichni uživatelé internetu přístup do relativně uceleného souboru jazykových údajů, který zahrnuje přehledný popis problematických jevů a šedesát dva tisíc jednotek současné slovní zásoby češtiny. Internetová jazyková příručka byla v roce 2009 oceněna medailí MŠMT 1. stupně za zlepšování podmínek pro výuku mateřského jazyka na všech typech škol. Za prvních pět let svého provozu (2009–2013) zaznamenala přes 33 milionů návštěv z více než
1,2 milionu uživatelských adres a s průměrnou návštěvností 30 000 přístupů denně se stala dosud nejnavštěvovanější webovou stránkou Akademie věd.
Foto: Archiv ÚJČ AV ČR
Vedoucí autorského kolektivu Jsme v češtině jako doma? a Akademické příručky českého jazyka Markéta Pravdová
Z nepřeberného množství e-mailových dotazů vznikl knižní výběr „dotazů týdne“ v jejich autentické podobě: Jsme v češtině doma? (ed. Markéta Pravdová, Academia 2012, 202 stran). V publikaci byly představeny ty nejpodnětnější dotazy, které přineslo pět let (tedy 261 týdnů) čilé korespondence jazykové poradny s tazateli. Přitažlivou a srozumitelnou formou je čtenářům například vysvětleno, co znamenají slova kokino, hujer, minela, outěžek, mrcasit se, odkud se vzaly výrazy moldánky, prdelačka, syčák, starý paprika, jaký je původ rčení foukat jak na vidrholci, mít řečí čtyřiapadesát, proč se žena vdává, ale muž žení, jak se jazykovědci dívají na slova hostka, lídryně, mažoret, jak doporučují skloňovat slova boss, kynkažu, jakého rodu je Pluto, patogen, tsunami, zda psát imbus, nebo inbus atd. Díky zájmu čtenářů nyní v Nakladatelství Academia vychází po roce a půl dotisk knihy. Provoz e-mailové jazykové poradny byl v roce 2011 z kapacitních důvodů zrušen, a proto pracovníci jazykové poradny rozšířili provozní dobu poradenské telefonické linky a pokračovali v tvorbě Internetové jazykové příručky, aby si zájemci o jazykovou radu mohli najít odpověď na svůj dotaz kdykoli sami, a to co nejsnazším a nejrychlejším způsobem.
Foto: Gabriela Adámková, Akademický bulletin
Z předání medaile MŠMT 1. stupně ministrem Ondřejem Liškou; zleva: Ludmila Uhlířová, Markéta Pravdová (ÚJČ), Karel Pala (FI MU), Karel Oliva a Ivana Svobodová (ÚJČ) Medaile MŠMT 1. stupně
Akademická příručka českého jazyka (eds. Markéta Pravdová – Ivana Svobodová, Academia 2014, 536 stran) je prvním knižním vydáním přepracované a doplněné výkladové části Internetové jazykové příručky. Kniha vyšla 20. února 2014 s mottem „Mnohem více než PRAVIDLA českého pravopisu“ a během deseti dnů se stala nejprodávanějším titulem Nakladatelství Academia. Východiskem pro zpracování jednotlivých výkladů byla Pravidla českého pravopisu a současné mluvnice. Na rozdíl od nich jsou některé výklady v Internetové jazykové příručce, respektive Akademické příručce českého jazyka podrobnější, ucelenější a zpřesňující (například v oblasti psaní velkých písmen, interpunkce, shody přísudku s podmětem, skloňování osobních, zeměpisných a firemních jmen atd.). Kromě podrobného poučení o pravopisu obsahuje příručka informace o morfematice, tvarosloví, slovotvorbě, vybraných syntaktických jevech a také kapitoly o formální úpravě písemností a jazykové etiketě. Některé informace byly čerpány ze speciálních jazykových příruček, z odborných časopiseckých studií, z českých státních norem i z databáze jazykové poradny. Ve výkladech se uvádějí i rozpory v údajích, které jednotlivé jazykové příručky přinášejí, nebo rozdíly mezi kodifikací a spisovným územ. V takových případech je připojen hodnotící komentář a řešení, která Ústav pro jazyk český doporučuje. Příručka se rovněž soustřeďuje na výklady jevů, jež byly doposud v ostatních dostupných příručkách opomíjeny nebo nedostatečně vyloženy, například jak psát domácké podoby rodných jmen jako Luki, Klári, Šárinka, podoby přivlastňovacích přídavných jmen označujících rodinu jako celek, podoby přivlastňovacích přídavných jmen odvozených od jmen typu Mary, Betty či tvary 5. pádu osobních jmen u všech skloňovacích typů. Část knihy je věnována také tematice, která není čistě jazyková, a proto se o ní ostatní lingvistické příručky zmiňují jen okrajově a kuse, ale na niž přicházejí dotazy velmi často. Tou je úprava písemností. Právě s formálními jevy, jako je psaní kalendářních dat, časových údajů, peněžních částek, adres atd., se mnozí setkávají až v praxi, např. při psaní bakalářských, diplomových a doktorských prací, odborných posudků a zpráv, obchodních a úředních dokumentů, ale i soukromých dopisů.
Cílem Akademické příručky českého jazyka je co nejpřesnější popis, zachycení a tím i utvrzení normy pro komunikační situace, v nichž je žádoucí používání spisovného jazyka. Příručka vychází se schvalovací doložkou MŠMT a je určena nejen učitelům a studentům, ale i profesionálním uživatelům českého jazyka a široké veřejnosti – zkrátka všem, kteří chtějí být v češtině jako doma. Ostatně právě i díky jejich dotazům mohly obě publikace od kolektivu autorů Ústavu pro jazyk český vzniknout.
MARKÉTA PRAVDOVÁ,
Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.