Článek představuje klíčové okamžiky evoluce suchozemských rostlin. Chce ukázat výsledky, které přinesl systematický výzkum nedávných let a které změnily naši představu o příbuznosti jednotlivých skupin cévnatých rostlin. Snaží se také vysvětlit a obhájit změny v zažitých skupinách a jménech.
Citovaná literatura a jiné zdroje:
Willis, K. and McElwain, J., 2014. The evolution of plants. Oxford University Press.
-
Schematický strom evoluce rostlin. Čísla v závorkách u suchozemských rostlin představují odhadovaný počet druhů. Originál M. Štech
-
Výtrusné cévnaté rostliny, kapraďorosty, můžeme chápat jako určitou organizační úroveň tvořenou nepříliš příbuznými liniemi. Na obrázku výtrusnicové klasy přesličky (Equisetum), skupina Monilophyta. Foto M. Štech
-
Výtrusné cévnaté rostliny, kapraďorosty, můžeme chápat jako určitou organizační úroveň tvořenou nepříliš příbuznými liniemi. Na obrázku výtrusnicové klasy plavuníku (Diphasiastrum). Foto M. Štech
-
Výtrusné cévnaté rostliny, kapraďorosty, můžeme chápat jako určitou organizační úroveň tvořenou nepříliš příbuznými liniemi. Na obrázku starobylá kapradina podezřeni (Osmunda) ze skupiny Monilophyta. Foto M. Štech
-
Jedním z mála zastupců bazálních krytosemenných v naší přírodě je leknín (Nymphaea), jehož květ splňuje tradiční představu o primitivní stavbě květu. Příbuzný rod chebule (Cabomba) má však drobné a převážně trojčetné květy. Foto M. Štech
-
Orchidej střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) dobře zastupuje jednu ze dvou hlavních skupin jednoděložných rostlin. Foto M. Štech
-
Skřípinec (Schoenoplectus) dobře zastupuje jednu ze dvou hlavních skupin jednoděložných rostlin. Foto M. Štech
-
Čeleď pryskyřníkovitých (Ranunculaceae) překvapí diverzitou květů: pryskyřník velký (Ranunculus lingua). Foto M. Štech
-
U bazálních jednoděložných rostlin ze skupiny „Alismatidae“ často dochází k rozrůznění vnějšího a vnitřního okvětí, které pak vypadá jako kalich a koruna. Foto M. Štech
-
Čeleď pryskyřníkovitých (Ranunculaceae) překvapí diverzitou květů: sasanka rozkošná (Anemone blanda). Foto M. Štech
-
Čeleď pryskyřníkovitých (Ranunculaceae) překvapí diverzitou květů: koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis). Foto M. Štech
-
Příkladem různorodosti květů ve skupině Rosidae je dub (Quercus). Foto M. Štech
-
Příkladem různorodosti květů ve skupině Rosidae je cist (Cistus). Foto M. Štech
-
Schopnost vytvářet hustá květenství dosáhla dokonalosti u čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Hadí mord růžový (Scorzonera rosea). Foto M. Štech
-
Kokrhel (Rhinanthus) je typickým zástupcem skupiny lamiids. Má nápadně srostlé korunní lístky. Foto M. Štech
-
Vzájemné vztahy hlavních skupin současných krytosemenných rostlin. Originál M. Štech, upraveno podle: Angiosperm Phylogeny Group
-
Evoluce cévnatých rostlin na časové ose a schematické vyjádření zastoupení jednotlivých skupin. Orig. M. Štech, podle různých zdrojů
-
Ani molekulární systematika zatím nevyřešila příbuzenské vztahy všech problematických skupin. Poměrně úspěšně odolávají některé zcela parazitické rostliny, které ztratily funkčnost určitých genů chloroplastu nebo byl u nich prokázán horizontální přenos genů z hostitelské rostliny. Cynomorium podivné (neboli pýjnatka rudá, Cynomorium coccineum), vyskytující se ve Středozemí a parazitující často na merlíkovitých (Chenopodiaceae), bylo řazeno do různých skupin. V současnosti patří do samostatné čeledi v řádu lomikamenokvětých (Saxifragales). Její postavení v rámci řádu zůstává dosud nejasné. Foto M. Štech
-
Svlačec (Convolvulus) je typickým zástupcem skupiny lamiids. Má nápadně srostlé korunní lístky. Foto M. Štech
-
Fascinující skupinou krytosemenných rostlin je bazální linie skupiny Asteridae, která má ještě značně rozkolísanou stavbu často velmi nápadných květů. Patří do ní i čeleď vřesovcovitých (Ericaceae) s pozoruhodnými vlastnostmi. Detailní pohled do květu vřesu (Calluna) si v ničem nezadá s atraktivními pěnišníky (Rhododendron). Jediný druh vřesu ostře kontrastuje s diverzitou vřesovců (Erica). Tento rod dokládá úžasnou schopnost speciace krytosemenných ve vhodných podmínkách. Ze zhruba 860 druhů je jich téměř 700 omezeno na malou oblast jižní Afriky. Foto M. Štech
-
Jednou z nejstarších dosud žijících skupin kapradin jsou tropické maracie (Marattiopsida), jejichž předkové se vyskytovali už v permokarbonských močálech. Na rozdíl od většiny moderních kapradin mají tlustostěnné (eusporangiátní) výtrusnice, které jsou spojeny do tzv. synangií. U druhu Angiopteris evecta původem z jihovýchodní Asie připomínají housky. Foto M. Štech