Předseda Akademie věd ČR prof. Jiří Drahoš vyznamenal ve čtvrtek 30. června čtyři významné vědecké pracovníky prestižními oceněními v jednotlivých vědeckých oborech. Čestnou oborovou medaili Ernsta Macha za zásluhy ve fyzikálních vědách převzal doc. RNDr. Petr Hadrava, DrSc., (Astronomický ústav AV ČR), medaili Jaroslava Heyrovského za zásluhy v chemických vědách obdržel prof. Mgr. Pavel Jungwirth, CSc., DSc., (Ústav organické chemie a biochemie AV ČR), medaili Františka Palackého za zásluhy v historických vědách převzal prof. PhDr. Lubomír Konečný (Ústav dějin umění AV ČR) a medailí Gregora Johanna Mendela za zásluhy v biologických vědách byl vyznamenán prof. Ing. Jiří Kopáček, Ph.D., (Hydrobiologický ústav Biologického centra AV ČR). 

Doc. RNDr. Petr Hadrava, DrSc., se zabývá stelární a relativistickou astrofyzikou a dějinami astronomie. Jeho metodu fourierovského rozmotávání spekter hvězd užívá řada pracovišť po celém světě. V teoretických pracích se zaměřuje na modelování stavby a dynamiky hvězdných atmosfér a akrečních disků, kde se především zabývá vznikem pozorovatelného záření. Doc. Hadrava řadu let působil jako hostující profesor na univerzitě v Trondheimu, přednášel na mezinárodních letních školách, z nichž některé se věnovaly právě jeho metodě (Rio de Janeiro aj.). Podílel se mimo jiné na přístupových jednáních ČR do Evropské jižní observatoře. Doc. Hadrava je také velmi aktivní v oblasti historie astronomie. Zasloužil se ve spolupráci se svou manželkou Alenou Hadravovou o překlad a kritické vydání řady zásadních astronomických děl pozdního středověku od Křišťana z Prachatic, Johanna Keplera a dalších. Publikoval více než 170 prací (h-index 20), přednesl řadu zvaných přednášek na mezinárodních konferencích.

Prof. Mgr. Pavel Jungwirth, CSc., DSc., působí již více než 10 let v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, kde je vedoucím své vlastní vědecké skupiny. Hlavním oborem jeho odborného zájmu jsou molekulové simulace iontů na vodných rozhraních včetně interakcí iontů s bílkovinami a membránami, chemie vodných aerosolů či struktura a dynamika solvatovaných elektronů. Moderní experimenty a počítačové simulace umožňují objasnit, proč se různé soli chovají specifickým způsobem. Cílem je porozumět specifickým iontovým efektům v bílkovinách, biomembránách a ve vodních kapkách. Prof. Jungwirth publikoval více než 180 původních prací v prestižních mezinárodních časopisech s více než 3500 citacemi, a patří tak k špičkovým českým vědcům střední generace. Vytvořil u nás vědeckou školu počítačového modelování, jeho výsledky jsou ve světě velmi uznávané a za svou práci získal řadu tuzemských, ale také zahraničních ocenění včetně Spiers Prize od Královské chemické společnosti (2008). Je také nositelem Akademické prémie AV ČR z roku 2010. Byl jedním ze dvou českých vědců z postkomunistických zemí vybraných časopisem Nature na medailon k výročí 20 let od pádu železné opony.

Prof. PhDr. Lubomír Konečný patří k předním osobnostem oboru dějin umění nejen u nás, ale i v evropském a světovém měřítku. Od počátku volil badatelská témata světového umění a vědecké metody, které v oboru znamenaly skutečný přínos. Později se jeho zájem soustředil zejména na velké postavy evropské renesance a baroka a v oblasti metodologie na obsahové přístupy k uměleckému dílu (ikonologie, emblematika, filozofie umění). Postupně se stal jedním z největších znalců klíčových postav světové kunsthistorie – Erwina Panofského a Williama S. Heckschera –, jejichž díla uváděl do českého prostředí. V posledním období působil a působí v řadě mezinárodních institucí, kde se etabloval mimo jiné i díky skutečnosti, že od počátku své činnosti publikuje skoro výhradně v prestižních zahraničních časopisech. Byl dlouholetým ředitelem Ústavu dějin umění AV ČR (2002–2012).

Prof. Ing. Jiří Kopáček, Ph.D., je jedním z nejvýznamnějších českých hydrobiologů. Zabývá se zejména koloběhem živin v terestrických a vodních ekosystémech, interakcí půda-voda a sediment-voda, dálkovým atmosférickým přenosem polutantů a zotavováním ekosystémů z acidifikace (okyselování půdního nebo vodního prostředí). Právě v oblasti acidifikace patří dlouhodobě ke světové špičce. Jeho vědeckou kariéru provází bohatá publikační činnost a výjimečně vysoká citační odezva (více než 2500 citací a h-index 27 patří k nejvyšším mezi českými ekology). Od roku 1984 působí na hydrobiologickém pracovišti Akademie věd ČR (tehdy ČSAV) jako samostatný odborný pracovník, vedoucí chemické laboratoře, vědecký a posléze vedoucí vědecký pracovník. Úzce spolupracuje s celou řadou předních světových pracovišť v oboru.