Olomouc, Dub nad Moravou– Kdyby se profesor Jaroslav Doležel, vedoucí olomouckého pracoviště Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR, narodil v jiné době, možná by s rockovou kapelou dodnes vyprodával sportovní haly.
Když se však rozhodovalo o budoucnosti gymnazisty, svíral tehdejší Československo tuhý socialismus.
Navíc zasáhl otec kreativního mladíka, který v Dubu nad Moravou vedl zahradnictví a toužil po tom, aby syn Jaroslav vykročil v jeho šlépějích.
Tedy se přihlásil ke studiu na vysoké škole zemědělské. Bez nadsázky řečeno: naštěstí pro lidstvo!
Vědecký tým celosvětově respektovaného profesora zásadně promlouvá do možného převratu v pěstování rostlin klíčových pro výživu lidí a představ o potravinové bezpečnosti pro příští generace.
„Hrozně jsem měl rád beatovou muziku. S kamarády jsme založili rockovou kapelu. Protože za doby reálného socialismu nebyly žádné zesilovače a reproduktorové skříně, museli jsme si je sami vyrobit, takže jsem se na gymnáziu věnoval spíše elektronice a akustice," vzpomínal profesor Doležel na tóny kytar vyladěná mladá léta prožitá v komunistické šedi.
Synovo „brnkání" sice otci nevadilo, ale mladíkovi dával najevo, že jeho profesní dráhu vidí jinde – v rostlinách.
„Tehdy nebyla nahrávací studia a doba stála proti rockové hudbě, takže i mně bylo jasné, že bych nemohl dělat to, co bych chtěl. Protože jít ve šlépějích otce mi zase tak úplně proti mysli nebylo, odešel jsem do Brna na vysokou školu zemědělskou a nelitoval jsem, protože studium mě skutečně bavilo," popisoval.
Jak se světově uznávaný expert přes čtení rostlinných genomů dostal k hodnocení chromozomů a měření vlastností buněk?
Opět je za tím jeho otec, který měl pocit, že se vysokoškolák hrající v kapelách nevěnuje studiu, jak by mohl.
„Zasadil se o to, abych dostal pořádnou diplomovou práci. Tím „pořádnou" myslel něco, kde dostanu zabrat. Profesor Lužný, s nímž se otec znal, to však pochopil tak, že bych měl pracovat na něčem mimořádném a poslal mne na Ústav experimentální botaniky v Olomouci – už v té době elitní pracoviště Akademie věd," zavzpomínal vědec, jak se dostal k rostlinným biotechnologiím a tkáňovým kulturám.
V laboratořích, kde se hovořilo anglicky a korespondovalo s kapitalistickou cizinou, se kreativní muž našel.
To už se zápalem křížil cibuli kuchyňskou s planým příbuzným druhem a naučil se to zásadní – pozorovat jejich chromozomy.
U tkáňových kultur česneku, jimž zasvětil doktorskou práci, objevil, že některé rostliny získané z buněk pěstovaných ve zkumavce mají změněné vlastnosti.
Začal tuto variabilitu studovat a bylo rozhodnuto, čemu se chce v budoucnu věnovat.
Profesor Doležel stál od té doby u řady světově významných výzkumů.
Jako první s kolegy určil, jak velká je dědičná informace banánovníku, jehož hlavní exportní odrůda je v současnosti v ohrožení kvůli houbové chorobě.
Studiu dědičné informace banánovníku se jeho laboratoř dodnes věnuje. Jeho tým zásadním způsobem přispěl k poznání genomu pšenice seté, který je šestkrát větší než dědičná informace člověka.
Získané poznatky poslouží rostlinným biologům a šlechtitelům, kterým dává tým profesora Doležela do rukou nástroj umožňující do budoucna zajistit lidstvu plodiny odolnější vůči suchu či tlaku škůdců. Jejich výsledky zase ocení zemědělci.
Že konkrétně sucho začíná dělat sedlákům velké starosti, potvrzují i pěstitelé z Hané.
„Víme, že s globálním oteplováním budou narůstat problémy. Z hlediska výnosu pšenice je voda důležitým faktorem a všechno, co se udělá pro to, aby rostliny byly odolnější, nedosychaly zrnka v klasu a nesnižovaly se výnos a pekařská kvalita, má nesmírný význam," reagoval předseda Zemědělského družstva Dub nad Moravou Jan Spáčilík.
„Vědci pracují pro budoucnost. Jistě, v budoucnu bychom mohli sypat na pole ještě více hnojiv, abychom dosáhli potřebných výnosů, ale přišli bychom o kvalitní spodní vodu a zamořili půdu. To není možné dopustit, proto mají podobné výzkumy obrovský přínos," ocenil hospodář čtení genomů zemědělsky významných plodin.
Text: Daniela Tauberová, Foto:Jiří Kopáč
