Demografické ukazatele časování mateřství a bezdětnosti žen v evropských zemích

V této publikaci se věnuje autorský tým dobrovolné i nedobrovolné bezdětnosti s důrazem na výzkum tohoto fenoménu v české společnosti. Cílem publikace je zasazení výzkumu bezdětnosti (včetně aktuálního nárůstu bezdětnosti, poklesu plodnosti a odkládání rodičovství do pozdějšího věku) v české společnosti do širšího rámce odborné a mediální reflexe těchto sociodemografických jevů, do kontextu relevantních mezinárodních demografických dat a v neposlední řadě také postojů v této oblasti aktivních občanských a lobbyistických skupin. V úvodu publikace je poukázáno na diverzitu bezdětnosti, jejího zkoumání i jejich společenské reflexe. Rozsáhlá druhá stať přináší přehled základních demografických dat vztahujících se k bezdětnosti v ČR, rozbor odborné diskuse o aktuálním nárůstu bezdětnosti, poklesu plodnosti a odkládání rodičovství do pozdějšího věku v ČR (a v dalších zemích střední a východní Evropy), a kategorizaci teorií ve výzkumu těchto sociodemografických jevů. Tato stať se soustředí na zmapování mezer v dosavadním výzkumu bezdětnosti v ČR a představuje konceptuální model autorským týmem řešeného výzkumu, který se snaží tyto mezery zaplnit. V pořadí třetí text je demografickým rozborem, jež srovnává v transverzálním a generačním pohledu k výzkumu bezdětnosti relevantní charakteristiky plodnosti a sňatečnosti v evropských zemích. Text je zakončen prognózou budoucího vývoje bezdětnosti v Evropě s důrazem na ČR. Následující stať přináší kvalitativní analýzu e-mailové diskuse dobrovolně bezdětných lidí a odpovídá na dvě základní otázky: Jak reflektují dobrovolně bezdětní lidé, kteří představují ve společnostech euroamerické civilizace menšinu, prostředí majoritní společnosti, v níž se již většina dospělých lidí rodiči stala nebo si rodičovství do budoucna přeje? A jaké typy tzv. „childfree“ lidí lze identifikovat? Poslední stať analyzuje a srovnává obraz biologické bezdětnosti a obraz nízké plodnosti v českých veřejných médiích mezi lety 1994 a 2004, kdy se ČR dostala na svou nejnižší úroveň úhrnné plodnosti. Publikace je zakončena krátkým shrnutím, v němž dochází k sumarizaci závěrů jednotlivých kapitol.