Vztahy s okolními zeměmi jsou bezesporu výraznou determinantou a zároveň klíčovým ukazatelem stability mezinárodněpolitického ukotvení každého státu. Regionální kooperace je proto zcela logicky alfou a omegou zahraniční politiky České republiky, která si vytkla za jeden ze svých prioritních zahraničněpolitických cílů prohlubování středoevropské spolupráce jak s ostatními zeměmi tzv. visegrádské čtyřky (SR, Maďarsko, Polsko), tak s oběma sousedními členskými státy Evropské unie, tj. s Německem a Rakouskem. Vztahy s geograficky i kulturně-historicky blízkými státy, s nimiž nás nadto pojí úzké vazby ekonomické, jsou koneckonců neméně důležité taktéž v rámci současných integračních snah ČR.
Jakkoliv mezi Českou republikou a některými zeměmi středoevropského prostoru existuje řada dosud ne zcela odstraněných historických resentimentů, které v určitých momentech přerůstají až do zcela aktuálních politických sporů a zatěžují tak vzájemné vztahy nejen na státní, institucionální úrovni, ale i v rovině „občanské“, není sporu o tom, že vzájemný poměr ČR a ostatních zemí regionu je – přinejmenším ve svých základních a oficiálně deklarovaných intencích – prost vážnějších konfliktů. Předmětem této stati je nicméně onen již zmíněný občanský rozměr, tedy existující postoje české veřejnosti ke vztahům ČR s okolními zeměmi.
