Nejvyšší africké hřebenové pohoří Rwenzori (též Ruwenzori) leží na pomezí Ugandy a Demokratické republiky Kongo. Po období nepokojů a příhraničních bojů se v posledních letech území stalo poměrně bezpečnou částí Afriky pro místní obyvatele i zahraniční návštěvníky. Mezi jeho vrcholy patří třetí nejvyšší hora v Africe a nejvyšší africký vrchol nesopečného původu (Mt. Margherita, 5 109 m n. m.). Nejvyšší vrcholy pohoří pokrývají ledovce, které však ustupují vlivem klimatické změny – za posledních 100 let se ledovce zmenšily asi o 80 %. Na svazích pohoří najdeme rostlinná společenstva, která vytvářejí různé vegetační stupně (vysokohorské deštné lesy, vysokohorské bambusové a vřesovcové lesy, subalpínská a alpínská travinná a dřevinná společenstva, subnivální a nivální pustiny). Pohoří na ugandské straně chrání národní park Rwenzori rozkládající se na rozloze bezmála 1 000 kilometrů čtverečních, pro svou výjimečnost se stal součástí světového přírodního dědictví UNESCO. NP Rwenzori představuje ostrov málo narušeného přírodního prostředí v kulturní krajině, které lze poznávat na dvou základních turistických trekových okruzích.
The highest peaks of the Rwenzori mountains (including Mt. Margherita, 5 109 m a. s. l.) are covered by glacier. Over the last 100 years 80 % of the glacier has disappeared due to climate change. The slopes are covered by plant communities forming distinct vegetation zones (montane rainforest, bamboo and ericaceous forest, subalpine and alpine grassland and woodland, subnival desert, nival zone). The national park (1 000 km2) can only be explored using two major walking trails, and is surrounded by a cultural landscape.
-
Národní park Rwenzori – vertikální vegetačně-ekologické stupně. Orig. M. Brabencová. Podle: R. W. Bussmann (2006), upraveno
-
Úpatí hor i svahy položené nad 2 000 m n. m. lidé zbavili původní vegetace a přeměnili na políčka přispívající k erozní nestabilitě krajiny. Řeka Nyamwamba se v r. 2013 rozvodnila, zahynulo přes 70 lidí a zničila stovky domů. Foto F. Pelc
-
Od hranic parku (asi 1 750 m n. m.) až do nadmořské výšky kolem 3 000 m svahy pokrývají husté a bohatě strukturované deštné pralesy, např. stromy rodu nohoplod (Podocarpus) a Symphonia (z čeledi Clusiaceae), banánovníkovité rostliny rodu Ensete nebo obří stromovité kapradiny rodu Cyathea. Foto F. Pelc
-
Porosty zeleného horského bambusu Yushania alpina (lipnicovité – Poaceae) dorůstají do 10 m. Pronikají do horního okraje deštných lesů a jako samostatná lesní formace šplhají k výškám kolem 3 300 m n. m. Foto F. Pelc
-
Unikátní vřesovcové mlžné lesy s dominantními porosty stromů rodů Philippia (vřesovcovité – Ericaceae), třezalka (Hypericum) nebo Hagenia (růžovité – Rosaceae), s větvemi pokrytými závojem lišejníků provazovek (Usnea), jsou soustředěny v nadmořských výškách 3 000 až 4 000 m. V podrostu se objevuje i obří lobelka Lobelia giberroa. Foto F. Pelc
-
Souvislé porosty stromových starčků Dendrosenecio adnivalis s vtroušenou lobelkou Lobelia wollastonii ve výškách kolem 4 300 m n. m. Foto F. Pelc
-
Porosty obří lobelky Lobelia bequaertii se v národním parku Rwenzori v Ugandě objevují na silně podmáčených otevřených partiích v zóně vřesovcových lesů. Dorůstají až třímetrové výšky. Foto F. Pelc
-
V podmáčených místech alpínského stupně (3 500 – 4 000 m n. m.) se vyskytuje zcela otevřená krajina porostlá stoličkami ostřice Carex runssoroensis. Skutečnost, že i zde „úřadoval“ požár ovlivňující celý ekosystém, je překvapivá. Foto F. Pelc
-
Z vrcholu Mt. Luigi di Savoia (4 622 m n. m.) vidíme masivy s ledovcovým pokryvem včetně nejvyšší hory Margherita (5 109 m n. m.), ležící přesně na hranici Konga a Ugandy. Foto F. Pelc
-
Mezi horskou květenou najdeme smil Helichrysum stuhlmannii, známější pod lidovým označením slaměnky. Foto L. Ambrozek
-
Turako velký (Corythaeola cristata) obývá deštné lesy pohoří Rwenzori až do 2 500 m n. m. Na jeho výskyt navazuje menší, ale neméně zajímavý turako horský (Ruwenzorornis johnstoni), kterého jsme pozorovali ve vřesovcových lesích v nadmořské výšce skoro až 3 400 m. Foto F. Pelc