Evoluce člověka vzpřímeného probíhala v několika souběžných vývojových liniích. V Asii se vyvíjel klasický Homo erectus, jehož linie se rozdělila na kontinentální severoasijskou větev (H. e. lantianensis, resp. H. e. officinalis, a H. e. pekinensis) a ostrovní jihoasijskou větev (H. e. modjokertensis a H. e. erectus), které však končily jako slepé linie a vyhynuly. V Africe se z linie Homo ergaster postupně vyvinul H. sapiens, mezi rané formy osídlující i Evropu patřili H. heidelbergensis a H. antecessor. Pro evoluční úspěšnost měla význam složitější sociální organizace, lov, ovládnutí ohně a pokročilejší nástroje kultury acheuleanu.
The evolution of Homo erectus went off in several parallel lineages. The "classic" Homo erectus evolved in Asia: its main lineage divided into the Continental North Asian (H. e. lantianensis, H. e. officinalis and H. e. pekinensis respectively) as well as the Island South Asian (H. e. modjokertensis and H. e. erectus) which were a defunct evolutionary line and ultimately become extinct. In Africa, the Homo sapiens lineage gradually evolved from Homo ergaster. Among its early forms, inhabiting Europe, H. heidelbergensis and H. antecessor should be mentioned. Their evolutionary success was the result oftheir more complex social structure, hunting, utilization of fire and the more developed tools of the Acheuleanic culture.
