V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.
ANNA GNOTOVÁ
Přestože bylo Polsko na posledním kongresu literárněvědné bohemistiky označeno za bohemistickou velmoc, může se dnes pochlubit pouze jedním ryze bohemistickým časopisem (Bohemistyka). Vedle toho však existuje řada slavistických periodik, která se rovněž věnují české literatuře, případně alespoň informují o české literární teorii (Slavia Occidentalis, Pamiętnik Słowiański, Acta Universatatis Wratislaviensis, Poznańskie Studia Slawistyczne, Studia Slavica ad.); bohemistická tematika se dále příležitostně vyskytuje i v dalších literárněvědných periodicích, např.: Porównania, Teksty Drugie ad. Je více než potěšující, že také časopis ER(R) GO, zaměřený na teorii literatury a kultury, věnoval jedno své číslo české literární vědě.
EDUARD BURGET — MICHAL JAREŠ
Výzkum dějin knižní kultury je v posledních letech poměrně frekventovaným tématem. V širším slova smyslu sem můžeme zařadit na jedné straně monumentální Voitovu Encyklopedii knihy (2006), která se v širokém záběru věnuje především historii „výroby“ knih od vynálezu knihtisku až do začátku 19. století, na straně druhé se přistupuje k výzkumu knižní kultury prostřednictvím sond do nakladatelských dějin zejména 19. a 20. století, kde dosud nejčastěji stály v centru pozornosti autorů významní nakladatelé (např. Josef Florian, Jan Laichter, Jan Otto, Alois Dyk, Jos. R. Vilímek), případně výtvarníci, kteří podstatnou část své tvorby spojili s konkrétním nakladatelským projektem (mj. Ladislav Sutnar či Josef Sudek v Družstevní práci).
STEFAN SEGI
Monografie Přemysla Houdy se snaží popsat některé aspekty písničkářské tvorby období normalizace, zasadit je do dobového společenského kontextu a na tomto základě je interpretovat. Ve stejné, ne-li větší míře než písničkářská tvorba samotná jsou pak v knize reflektovány možnosti umělců svoji tvorbu veřejně šířit, respektive postupy státního aparátu, jimiž se snažil tuto činnost různými prostředky regulovat. Celá práce se tak pohybuje na pomezí kulturních studií a mikrohistorie.
JAN PIŠNA
Ačkoli může název recenze působit banálně, v žádném případě to neznamená, že by se kniha, kterou mám ve svém zorném úhlu, věnovala tématu banálnímu, popřípadě badatelsky okrajovému. Není tomu tak. Monografie Knihy kupovati… se totiž soustřeďuje na vývoj a proměny výroby, distribuce a recepce knih na území českých zemí. Ke zkoumané látce navíc přistupuje interdisciplinárně a stranou autoři neponechávají ani společensko-kulturní vlivy specifické pro jednotlivá období. Tím se práce, jež vznikla spoluprací nestora českého bádání v oblasti knižního obchodu, dějin slavistiky, novinářství a archivnictví Zdeňka Šimečka a literárního teoretika a historika Jiřího Trávníčka, vymyká a řadí se k té části současné literární vědy, která opouští dosavadní přísně textocentrické směřování.
PETRA ČÁSLAVOVÁ
Necelé dva roky po konferenci věnované dílu I. M. Jirouse, kterou v listopadu 2013 připravila redakce Revolver revue (příspěvky shrnul sborník Magorova konference), uspořádal dne 22. září 2015 Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla široce koncipovanou konferenci s názvem Reflexe undergroundu. (Záznam konference je možné zhlédnout online: <http://www.ustrcr.cz/cs/reflexe-undergroundu>.)