Archiv publikací

Pětadvacetileté výročí od událostí roku 1989 přináší příležitost znovu reflektovat pojmy revoluce a transformace. Kniha přibližuje téma postupných i rychlých, zásadních i povrchních, dramatických i plynulých sociálních změn v posledním období a ukazuje možné budoucí (transformační a revoluční) vývojové trajektorie. Obsahuje transdisciplinární rozbory na pomezí filosofie, politologie, sociologie, globálních a kulturních studií.

Kniha je souborem originálních esejů o krizovém stavu současné světové a rovněž české společnosti. Pomocí kritiky současných dominantních politických a hospodářských doktrín hledá příčiny rozštěpení světové pospolitosti, strmého růstu všestranné nerovnosti, úpadku potřeby demokracie a krize demokratického vládnutí, jež ohlašují nezbytnost systémové změny západní kapitalistické civilizace.

Kniha v ucelené podobě přibližuje myšlení francouzského filosofa Louise Althussera, jednoho z nejvýznamnějších marxistických teoretiků 20. století. Analyzuje vývoj jeho filosofie od období šedesátých let až po jeho pozdní filosofii tzv. aleatorního materialismu z let osmdesátých. Zabývá se Althusserovým výkladem Marxe, koncepcí ideologických státních aparátů i Althusserovými názory na události května 1968. Jeho myšlení zasazuje do intelektuálního a politického kontextu.

Prostřednictvím případových studií kniha představuje historickou epistemologii coby snahu o produktivní propojení historických a teoretických přístupů k oblasti vědy a vědění.

Obsáhlá a obrazově bohatá monografie mapuje slavnosti, ceremonie a rituály, jež našly uplatnění v prostředí Českého království v období pozdního středověku. Autorský kolektiv předních českých medievistů v ní na základě širokého spektra dochovaných pramenů, písemné i obrazové povahy, kreslí mnohovrstevnatý obraz slavností, ceremonií a festivit, jež došly uplatnění v různých sociálních prostředích 14. a 15. století. Hlavní důraz je přitom v knize kladen na panovnické dvory, v nichž se rituály, jež povětšinou nabývaly sakrální podoby, uplatňovaly v největší míře. Kapitoly z pera Františka Šmahela o královských pohřbech, Václava Žůrka, jenž z nového úhlu pojednává o královských korunovacích, či Martina Nodla, jenž se věnuje opomíjené problematice zásnub a sňatků, ukazují, že v prostředí panovnického dvora rituální jednání nabývalo slavnostní, ceremoniální podoby. Na lucemburském dvoře vznikaly normy a předpisy, jež měly ovlivňovat zvyklosti ceremoniální povahy pro bezprostřední potomky a příští generace. České prameny sice autorům neumožnily odpovědět na všechny otázky, jež nastolilo dynamicky se rozvíjející západoevropské bádání, soustavný důraz na komparaci s prostředím německým, francouzským, anglickým, polským a uherským však v této monografi i vede k závěru, že především díky dvorskému prostředí císaře Karla IV. došlo v českých zemích k rozvinutí pestré škály dvorských slavností a ceremoniálů, jež ve starším období nacházely jen chabý ohlas.
Důraz na komparaci se západoevropským prostředím se v knize projevuje i v kapitolách věnovaných rituálům, slavnostem a ceremoniím v prostředí slezských knížat (Martin Čapský), české aristokracie (Robert Šimůnek), domácích prelátů i papežských nunciů (Antonín Kalous), a v prostředí českých a moravských měst, v nichž se slavnosti a ceremonie uplatnily především ve styku s panovníkem (Tomáš Borovský) a v nichž hrají prim rituály a ceremonie holdování, vazalských slibů, přísah, slavnostních panovnických vjezdů a samozřejmě i rodinných slavností, jež ale v pozdním středověku ještě nijak výrazně nenapodobovaly dvorské, královské prostředí.

Příspěvky jednotlivých autorů analyzují podoby utváření kolektivní paměti a identity středověkých státních, národních a profesně či sociálně vymezených komunit v českém a polském prostředí 12.-15. století.

V češtině, polštině a slovenštině

Studie českých, polských a slovenských badatelů jsou věnovány právním aspektům uzavírání manželství, manželství jako politiku a sociokulturním aspektům manželského života a sexuality ve 14. a 15. století.

V češtině, polštině a němčině

Před dvěma sty lety se Češi začali vědomě proměňovat v moderní politický národ. Během evoluce roku 1848 znělo také v Praze ono heslo "Celá Evropa na nás hledí!", dosvědčující, že se vznikající české politické elity považovaly za autonomního aktéra celoevropského dění. Tento proces později vyústil v plné obnovení české státnosti ve formě republikánského Československa. Následné dynamické třicetiletí 1918-1948 pak představovalo klíčovou epochu sebereflexe českých politických, intelektuálních a kulturních elit ve vztahu k Evropě i oné geopolitické dichotomii Západ-Východ. Kniha Evropa!!? Fragmenty českého přemýšlení o Evropě 1918-1989, vycházející u příležitosti 10. výročí členství České republiky v Evropské unii, poukazuje prostřednictvím myšlenek známých i opomíjených osobností na skutečnost, že reflexe evropanství představovala vždy nedílnou součást mnohovrstevnaté české existence.

Posláním filozofů je dle Davida Lewise zpochybňovat banality, i když se nakonec ukáže, že byly víceméně správné. Filozofové nás však přinutí o nich přemýšlet. Autor knihy sleduje napětí mezi realismem a konstruktivismem u Willarda Quinea, Hilaryho Putnama, Donalda Davidsona, Nelsona Goodmana a Richarda Rortyho. Ačkoliv sám zastává pozici realismu, provokují ho argumenty zmíněných autorů k zamyšlení. Závisí existence žiraf na lidech? Stvořil Goodman „nejhorší argument na světě"? Lze svět pozorovat z perspektivy božího oka? Můžeme se vysvléci ze svých pojmů a slov? Je člověk schopen naprosto přesně zmapovat svět, jenž ho obklopuje?