Spisy T. G. Masaryka. Svazek 14

T. G. Masaryk knihu věnoval českým a slovenským vojákům, kteří vstoupili do spojeneckých armád v Rusku, ve Francii, v Americe, Anglii, v Itálii a v dalších státech, kde projevili své protirakouské smýšlení a odhodlání, bojovat za svobodu a nezávislost našeho národa. Knihu věnoval také těm, kteří museli pro Rakousko bojovat z donucení. Autor v knize vyložil český národní program a své pojetí první světové války, zhodnotil její význam pro budoucnost nezávislého českého národa a vyslovil se pro obnovení samostatného českého státu a Slovenska, který by se měl stát rovnocennou součástí politické a sociální organizace Evropy. Mnohé z otázek zpracovaných v knize jsou nadčasové a mohou se aktuálně vyslovit k problémům dneška.

Z ediční a redakční poznámky:

Málokterý z Masarykových spisů má tak problematickou genezi vzniku jako právě Nová Evropa. Této skutečnosti odpovídá i formát edice, pro nějž jsme se po zralé úvaze rozhodli. První rukopis Nové Evropy napsal Masaryk v podstatě jedním tahem během několik málo týdnů za jeho druhého petrohradského pobytu mezi 8. zářím a 16. říjnem 1917. Velmi intenzivně spoluprožíval revoluční dění v Rusku a v pro něho optimistické atmosféře byl schopen soustředěného intelektuálního výkonu. Když se na počátku listopadu opět vrátil do Petrohradu, chystal se Masaryk ke korekci původního textu. Od práce ho však vyrušilo propuknutí bolševické revoluce. Ani v Moskvě nenašel potřebný klid, a proto prozatím revizi textu odložil. V posledních týdnech svého ruského pobytu se zdržoval převážně v Kyjevě. A zde právě 15. ledna 1918 vznikla poslední část textu, která ve skutečnosti spis uvozuje, tj. věnování. Přestože rukopis nepovažoval za finální, v rozjitřených ruských poměrech s nejistými vyhlídkami na možnost přepracování nechtěl již dále čekat a text předal českému knihkupci a tiskaři v Kyjevě Věnceslavu Švihovskému. Jeho úkolem bylo v co nejkratším možném termínu připravit text k vydání pro potřeby československých legionářů. Bohužel opět zasáhly válečné události a dříve, než byla dokončena sazba knihy, muselo 1. března československé vojsko opustit Kyjev, který byl vzápětí obsazen německými vojsky. Rukopis se však podařilo díky českému vojákovi V. Svobodovi zachránit. Tomu se jako rozvědčíku podařilo vrátit do města a přes německé linie pronést rukopis k československé armádě. Rukopis tak začal vycházet nikoli knižně, což polní podmínky objektivně nedovolovaly, ale na pokračování v Československém denníku. Postupně tak od 16. dubna do 29. června vyšlo celkem 40 částí textu, včetně věnování. Specifikem tohoto nultého vydání Masarykovy Nové Evropy je skutečnost, že autor o jeho vydávání vůbec nevěděl. Od 7. března byl na cestě Sibiří, přes Japonsko do USA a domníval se, že rukopis, který v Kyjevě odevzdal, je nadobro ztracen. Proto začal pracovat na nové verzi, přepracovávat své původní poznámky a celý text myšlenkově prohlubovat. Změnil se také i původní účel knihy. Z informativního spisku určeného zejména pro poučení legionářů se začalo stávat jakési memorandum, které mělo oslovovat mnohem širší okruh čtenářů. S tím souvisí i záměr knihu vydat ve Spojených státech, o čemž svědčí další předmluva dochovaná v rukopisu uloženém v Knihovně Kongresu ve Washingtonu; je datována „Washington, červenec 1918“ a Masaryk v ní píše, že knihu předkládá „americké veřejnosti“.

Nová Evropa měla nyní sloužit jako proklamativní text k podpoře národní zahraniční akce, v níž autor předkládá svoji představu o budoucím uspořádání světa tak, jak to odpovídá nejen jeho světonázoru a filozofii, ale také konsekvencím světového konfliktu a prognózám budoucího vývoje. Nová Evropa se tak stává vrcholným projektem, který v sedmapadesáti bodech konkretizuje podmínky demokratického míru, stanovuje mírové předpoklady rekonstruované Evropy a světa a současně popisuje možnosti, které nabízí právě probíhající světová myšlenková, sociální i hospodářská katarze. Sebevědomí, které z Masarykova textu vyzařuje, lze nejlépe vystihnout autorovou větou: „…dali jsme Spojencům program: není to nadsazování, naši přátelé ve Francii, Anglii a Americe sami to doznávají“. Jak zdůrazňuje Jaroslav Šabata v předmluvě k vydání Nové Evropy z roku 1994: „Tato věta je Masaryk sám.“ Přestože během Masarykova pobytu v USA získal text téměř konečný tvar, z jeho úmyslu knihu ve Státech vydat nakonec také sešlo. Několik týdnů před odjezdem do Evropy odevzdal Masaryk rukopis svému tajemníkovi Jaroslavu Císařovi, který text přediktoval do strojopisné podoby a pořídil předběžný překlad do angličtiny. Poslední revize textu provedl Masaryk již na cestě do Evropy na lodi Carmania, přičemž konečnou verzi anglického překladu provedl Seton-Watson. Nová Evropa byla publikována nejdříve anglicky a francouzsky „pro soukromou distribuci“ v době, kdy se v Paříži konaly spojenecké porady, předcházející versailleské mírové konferenci. Český text, v podstatě shodný s Masarykovým rukopisem uloženým ve Washingtonu, byl knižně uveřejněn teprve v roce 1920 v nakladatelství Gustava Dubského v Praze. Také pozdější cizojazyčné verze Nové Evropy se v zásadě neliší od námi editovaného českého textu. Všechny tyto diskontinuity vzniku textu nás nakonec přivedly na myšlenku editovat nejen toto posledně zmíněné a fakticky první české vydání, ale současně k němu přiložit i původní časopisecky vydávaný „kyjevský“ text. V žádném případě se totiž nejedná o prosté dublování textu. Porovnáním obou verzí můžeme totiž sledovat i myšlenkový kvas, který Masaryka zasáhl na cestě z Ruska do Spojených států v jednom z nejdynamičtějších období jeho života. V edici je uveden celý spis, odpovídající svým obsahem a členěním vydání z roku 1920, jako jeden celý dokument. Jednotlivé texty z Československého denníku jsou pak vedeny jako dokumenty zvláštní.

(Vojtěch Kessler)