Erik Gilk v rámci projektu Osobnosti české literatury šedesátých let XX. století vytvořil ucelenou monografii pojednávající o složitém a nejednoznačně hodnoceném prozaickém díle Ladislava Fukse. Vzhledem k jisté bulvární senzačnosti, jež se kolem spisovatele navršila, se přitom snaží abstrahovat od psychologického či biografického čtení Fuksova díla. Proto jsou pasáže o prozaikových životních peripetiích odděleny od výkladových kapitol a na závěr je zařazeno kalendárium autorova života a díla. Gilk se ve svých interpretačních sondách zaměřuje na vlastní uměleckou hodnotu Fuksova díla, což vzhledem k poněkud předpojatému hodnocení autorových textů vydaných za normalizačního dvacetiletí nebývá samozřejmé. Soustředí se přitom na jedinečnou autorskou poetiku, zkoumá prostředky významové výstavby, všímá si způsobů vyprávění, důmyslné motivické struktury, neopomíjí ani hru se čtenářem a dokonalou evokaci atmosféry příběhu.
Previous
Next
Komplexní anatomie cenzury a utopie necenzury
LENKA ŘEZNÍKOVÁKdyž ve svém utopickém románu z roku 1771 představoval...
Jan Čep z kvantitativní perspektivy
MICHAL ŠKRABAL
O chystaném autorském slovníku Jana Čepa jsme se mohli dočíst v diptychu...
Edice Komenského: svazek 9/II
ONDŘEJ KOUPILPřed časem jsem na stránkách České literatury upozornil, že ediční stroj...