SOŇA KLANICOVÁ

Lovci doby kamenné před veřejnost poprvé předstoupili v postavách románu Eduarda Štorcha a dodnes se nepřesně označují jako „lovci mamutů“. Za posledních sto let se však naše poznatky o prvních lidech výrazně posunuly vpřed.Kulturu lovců mamutů vytvořil Homo sapiens sapiens, tedy člověk moderní, který se již od nás fyzicky v ničem nelišil. Zhruba v době před třiceti tisíci lety se tento moderní člověk usadil také v příznivé krajině pod Pálavskými vrchy. Zdejší paleolitická naleziště patří na území České republiky k nejvěhlasnějším a jejich výzkumy vzbuzují ohlasy doslova po celém světě.

Jaké prostředí zde přivítalo nově příchozího moderního člověka v období, které se odborně označuje jako gravettien? Podle nejnovějších rozborů lze konstatovat, že klimatické podmínky nebyly zřejmě zdaleka tak drsné, jak se tradovalo. Kolem řeky Dyje rostly olše a vrby, na pálavských stráních spatřili smrky, borovicemi a modříny, a na přirozeně chráněných svazích dokonce i listnaté stromy, jako je dub a buk.

Pravděpodobně ale nově příchozí nejvíce lákala velká stáda lovné zvěře, především mamutů, sobů a koní, která představovala nejen základní zdroj masa, ale získané kosti, zubovina a kůže posloužily jako surovina pro různé předměty. Dokonce se využívaly i ke stavbě obydlí. Mamuti o délce bezmála pět a půl metru a výšky tři a půl metru se na svazích Pálavy vyskytovali ve stádech s počtem kolem deseti jedinců, v době sezonní migrace jich však mohly být i stovky.

Podle kosterních nálezů ovšem lovci mamutů nepohrdli ani dalšími zvířaty, jako jsou například zajíci, ptáci, ryby, lišky a vlci. Bránit se museli též občasným útokům lvů, hyen a medvědů. Lovecká strategie se přizpůsobovala terénu pálavských svahů: z velkých stád byl vybraný jedinec, spíše mladší mamut, oddělený a zahnaný do strže proti svahu. Zde pak vysílený padl za oběť oštěpům lovců. Kosti ulovených mamutů se pak postupně hromadily stranou sídlišť na oddělených skládkách. Například na skládce Dolní Věstonice I bylo identifikováno až sto jedinců.

Hojnost zvěře v této oblasti také dovolovala postupně přecházet z kočovného způsobu života na usedlejší a vytvářet první stabilnější sídliště. Rozsáhlé, celoročně využívané sídlištní areály byly odkryté na lokalitách Dolní Věstonice a Pavlov. Základním prvkem sídlišť obvykle kruhového tvaru byla obydlí rozmístěná kolem centrálního ohniště. V jejich blízkosti jsou pak nalézány stopy výrobních činností, odpad z konzumace potravy, stopy rituální činnosti a výjimečně někdy také osamocené pohřby.

Příbytky často zřejmě tvořily lehké konstrukce ze dřeva a kůže, po kterých se do současnosti nedochovaly téměř žádné stopy. O jejich existenci vypovídají spíše nepřímé důkazy, například prázdné místo jako odraz vyklizeného prostoru obydlí, v jehož okolí se hustě koncentrují nálezy kamenných nástrojů a odpadu. Jsou známé ale také mírně zahloubené objekty s drobnými jamkami po kůlech po obvodu.

Zručnost paleolitického člověka dokládají především výrobky z kamene. Kvalitní štípaný kámen, používaný na výrobu různých škrabadel, rydel, čepelí a hrotů, přinášeli lovci mamutů z oblastí vzdálených často i více než sto kilometrů. Ze získané suroviny se odštěpováním připravilo jádro, které se dalším štípáním a jemnou retuší formovalo do požadovaného tvaru nástroje. Četné předměty také dokládají, že tehdejší člověk nepoužíval dostupné suroviny jen k ryze praktickým účelům, o tom ale budeme hovořit příště.

Konec éry lovců mamutů u nás také bezprostředně souvisel s lovem. Svahy Pálavy postupně opouštěli lidé zhruba před sedmadvaceti až šestadvaceti tisíci lety. Rozšíření skandinávského ledovce až do dnešního Polska o několik tisíc let později výrazně ovlivnilo klima také na Moravě. Zvěři se nedostávalo potravy a stáda odcházela do pohostinnějších částí Evropy. Přirozeně za nimi odcházeli také lovci a opuštěná sídliště postupně zavála spraš.

Autorka pracuje v Archeologickém ústavu Akademie věd České republiky Brno, detašované pracoviště Dolní Dunajovice