Mor je zoonóza, jejíž epidemie sužují lidstvo od starověku. Od objevu bakteriálního původce moru A. Yersinem a S. Kitasatem uplynulo 120 let, během kterých byla tato choroba velmi dobře popsána jak z epidemiologického, tak z molekulárně mikrobiologického a evolučního hlediska. Studiem DNA izolované z ostatků obětí moru byl původce moru přímo prokázán u epidemií starých až 650 let. Vysoká mortalita při moru je dána neefektivním přenosem mezi hostiteli pomocí blechy jako vektoru.
Použitá a citovaná literatura:
Drancourt, M., Raoult, D. (2002). Molecular insights into the history of plague. Microbes and Infection 4(1): 105–109.
Harbeck, M., Seifert, L., a kol. (2013). Yersinia pestis DNA from skeletal remains from the 6(th) century AD reveals insights into Justinianic Plague. PLoS Pathog 9(5): e1003349.
Hinnebusch, B. J. (2005). The evolution of flea-borne transmission in Yersinia pestis. Curr Issues Mol Biol 7(2): 197–212.
Madigan, M. T., a kol.(2010). Brock biology of microorganisms, 13th edition, Benjamin Cummings
Prentice, M. B., Rahalison, L. (2007). Plague. Lancet 369(9568): 1196–207.
Ryan K. J., Ray C. G., editors (2004). Sherris medical microbiology: an introduction to infectious diseases, 4th edition, McGraw-Hill
Schaechter M., editor-in-Chief (2009). Encyclopedia of Microbiology,
3rd Edition, Academic Press
Zietz, B. P., Dunkelberg H. (2004). The history of the plague and the research on the causative agent Yersinia pestis. International Journal of Hygiene and Environmental Health 207(2): 165–178.
Plague is a zoonotic disease, the epidemics of which have troubled mankind since ancient times. During the last 120 years that have passed since the discovery of the plague bacillus Y. pestis by A. Yersin and S. Kitasato this infectious disease was described in detail, including its epidemiology, molecular microbiology and evolution. Ancient DNA isolated from the remains of plague victims have enabled us to establish Y. pestis as the causative agent in epidemics more than 650 years old. The high mortality of the plague is caused by an ineffective transfer by its flea vector.
-
Lékař u lůžka nakažených morem vzhlíží k obloze, z níž se snaží určit astrologickou příčinu černé smrti a vyprosit zázračné uzdravení. Středověká iluminace z Toggenburské bible, r. 1411
-
Cesty šíření morových epidemií při třech pandemiích popsaných v textu (letopočty označují dokumentované první epidemie při dané pandemii). 1 – první pandemie, Justiniánův mor (541 n. l.), 2 – druhá pandemie (Černá smrt, 1347), 3 – třetí pandemie (1894). Číslice umístěny v místě pravděpodobného vzniku epidemií. Podle: M. B. Prentice a L. Rahalison (2007)
-
Přenos moru a jeho endemická a epidemická forma. V přírodním rezervoáru moru (vpravo dole) je nemoc přenášena blechami mezi hlodavci. U některých hlodavců jde o mírné onemocnění, u jiných (krysa, svišť, psoun) je smrtelné (vlevo dole). Blecha infikovaná bakterií opouští mrtvého hostitele a může přenášet bakterii na člověka při sání. Mor dále v lidské populaci koluje prostřednictvím blech. Při epidemii je pravděpodobný vznik plicní formy u člověka a přenos kapénkovou infekcí (vpravo nahoře). Podle: M. T. Madigan a kol. (2010). Orig. M. Chumchalová
-
Blecha sající na hostiteli. Pokud ji kolonizuje Y. pestis, vytvoří na ostnitém proventrikulu biofilm, který brání postupu krve z jícnu do střeva. Orig. M. Chumchalová, podle materiálů z archivu redakce
-
Incize dýmějů (zduřenin v podpaží a tříslech oběti moru). Dřevořez z počátku 16. stol. Wellcome Library, Londýn
-
Morová bakterie Yersinia pestis je gramnegativní tyčinka s délkou kolem 2 μm. Na snímku obarvené bakterie v krevním nátěru. Šipky ukazují bakteriální buňky (nahoře samostatná, dole dělící se buňka). Yersinia se typicky barví výrazněji na pólech. Snímek se svolením Centre for Disease Control (http://phil.cdc.gov/phil/)
-
Zduřelá lymfatická uzlina – bubo (hlíza) v třísle pacienta při bubonické formě moru. Snímek se svolením Centre for Disease Control (http://phil.cdc.gov/phil/)
-
Nekrotická tkáň u oběti moru. Pokud pacient přežije, nekrotická tkáň prstů se často musí odstraňovat amputací. Snímek se svolením Centre for Disease Control (http://phil.cdc.gov/phil/)
-
Enterobakterie Yersinia enterocolitica, blízce příbuzná původci moru Y. pestis. Bakteriální kolonie na krevním agaru po 20 hodinách růstu. Foto M. Marejková (Státní zdravotní ústav, Centrum epidemiologie a mikrobiologie)
-
Středověký lékař bojující s „černou smrtí“. Kolorovaný dřevořez z r. 1656. Z archivu redakce