Previous Next
Komplexní anatomie cenzury a utopie necenzury LENKA ŘEZNÍKOVÁKdyž ve svém utopickém románu z roku 1771 představoval...
Jan Čep z kvantitativní perspektivy MICHAL ŠKRABAL O chystaném autorském slovníku Jana Čepa jsme se mohli dočíst v diptychu...
Edice Komenského: svazek 9/II ONDŘEJ KOUPILPřed časem jsem na stránkách České literatury upozornil, že ediční stroj...

Česká literatura v síti

 

V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.

ZDENĚK SMOLKA

Na území České republiky vznikala a vzniká literatura v několika jazycích. Zdejší literární historie se povětšině soustředí na českou, v menší míře (zvláště v rámci určitých historických období) na latinskou a německou literaturu. Hodně opomíjené je mimo jiné polsky psané písemnictví.

V dnešním příspěvku uveřejňujeme recenze Jaroslava Meda a Rajendry A. Chitnise na monografii Dějiny nové moderny 2.

ZUZANA ŘÍHOVÁ

Po Vizionářích a vyznavačích (2007) vydal Jan Wiendl Hledače krásy a řádu. Kniha, jejíž název zjevně odkazuje k monografickému debutu (k návaznosti se autor hlásí v ediční poznámce) je opět souborem studií a skic k literatuře 20. století. Jan Wiendl zde prohlubuje a doplňuje úvahy o spisovatelích a kriticích, kteří stojí dlouhodobě v centru jeho zájmu, jmenovitě Karel Teige, Bedřich Fučík, František Götz, F. X. Šalda, Bedřich Václavek, Jakub Deml aj.

LUCIE ANTOŠÍKOVÁ

Odborné práce Vladimíra Papouška se vyznačují jednou základní kvalitou — vytrvale a účinně destruují zdi a stereotypy, které se během let navršily a zbytněly mezi jednotlivými částmi české literatury. Ať už jde o zažité dělení na literaturu exilovou a domácí, nebo o celkové vymezování pole, označovaného pojmem česká literatura. Má také velký podíl na ocenění díla (a snad i pochopení osudu) českých exulantů Egona Hostovského, Zdeňka Němečka či Milady Součkové; a stejně tak doširoka otevírá a popisuje síť vztahů české literatury ve svém pojetí moderny. Poslední Papouškova kniha, Věž a království: Olga Barényiová — studie o díle, pokračuje v tomto úsilí v oblasti snad nejnevděčnější, totiž na styčném poli české a německé literatury, navíc v období Protektorátu Čechy a Morava.

ALESSANDRO CATALANO

V posledních letech se v různých zahraničních kontextech objevilo větší množství důležitých bohemistických edičních počinů, o kterých rozhodně stojí za to podat zprávu i v českém jazyce. Pozornost si zaslouží i případ, kdy se v Itálii stane český autor součástí prestižní ediční řady „I Meridiani“, vydávanou v Miláně nakladatelstvím Mondadori, a která je v italském kontextu ceněna přibližně stejně jako francouzská „Bibliotheque de la Pléiade“. Koneckonců se jedná teprve o druhého českého autora zařazeného do této řady — v roce 2003 stejná editorka ve spolupráci se Sergiem Corduasem uspořádala podobně koncipovaný svazek Opere scelte Bohumila Hrabala s úvodem Jiřího Pelána, jenž byl publikován i v češtině (B. Hrabal: Opere scelte, ed. S. Corduas, A. Cosentino, Milano 2003; J. Pelán: Bohumil Hrabal: pokus o portrét, Praha 2002).