Internacionálnost byla jedním ze znaků evropské moderny, pro české autory představovaly překlady jejich děl do němčiny a referování v časopisech v Německu jednu z možností pronikání do nadnárodních literárních kontextů.

Monografie zkoumá, jak tento proces na přelomu 19. a 20. století proměňoval česko-německé literární relace na internacionální a lokální úrovni, jak vyrůstal z česko-německo-židovských vztahů a zároveň je vždy nově ustavoval, ať již v Praze, českých zemích, mezi Prahou a Vídní či mezi Moravou, Prahou a Vídní.

Zájem o malou neznámou slovanskou literaturu nebyl v německých časopisech běžný, pět výkladových kapitol se zaměřuje na ty, které otiskovaly překlady z české literatury nebo články o ní : Auf der Höhe, Die Gesellschaft, Aus fremden Zungen, Das Monatsschrift für neue Litteratur und Kunst a Das literarische Echo. Monografie přináší rovněž překlady dvaceti článků o české literatuře z těchto časopisů a anotovanou bibliografii.