Previous Next
O marxismu „revizionisticky“ PETR ŠÁMAL Marxismus a jeho vliv na humanitní a společenské disciplíny stál v...
Modlení těžší nežli kamení KATEŘINA SMYČKOVÁ „Literatura bez autorů a generací“ — tak označil Antonín...
Spartakiády – odcizený rituál komunistického panství INA PÍŠOVÁ Sémiotická analýza spartakiády jako jednoho z...

 

V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.

PAVEL JANOUŠEK

Jestliže hned první slova publikace zní: „Ohlašuji předem, že tato kniha není teoreticky objevná“ (s. 7), není to výrazem autorovy nejistoty, ale naopak potvrzením jeho přesvědčení, že názory, jež zformuloval ve starší práci Heterocosmica. Fiction and Possible Worlds (Baltimore/London 1998; česky s tit. Heterocosmica. Fikce a možné světy, 2003), jsou natolik platné, že je lze bez problému aplikovat na každý nový materiál.
Důvody, proč se k této operaci odhodlal, přitom autor uvádí dva.

PETER BUGGE
Na úvod své recenze musím předeslat, že by si monografie Pavla Janouška o literárním vědci a kulturním sémiotikovi Vladimíru Macurovi asi zasloužila jiného recenzenta. Kniha má totiž „Macuru stvořit a zpřístupnit pro ty, kteří jej neznali“ (s. 24), a já jsem Macuru znal od roku 1987. Byl velkou inspirací na začátku mého akademického působení a do jeho předčasné smrti v roce 1999 jsme se vídali, kdykoli jsem navštívil Prahu.

TATJANA LAZORČÁKOVÁ

Dramatická tvorba stála několik desetiletí — přesněji od konce šedesátých let 20. století — spíše na okraji zájmu literárních historiků. Není se co divit, vrcholná éra dramatu (s novými tématy, hrdiny, ale také s neotřelým přístupem ke kompozici, výstavbě situací a jazyka) skončila s nástupem normalizace. V průběhu následujících dvou dekád se energie mnohých autorů přelila do prostředí studiových scén, v němž vznikaly adaptace nedivadelních textů, autorské scénáře, libreta, dodatečné zápisy improvizovaných scén či koláže autentických textů.

ANDREA SVOBODOVÁ

Jako 6. svazek ediční řady Varianty, připravované v edičním a textologickém oddělení Ústavu pro českou literaturu AV ČR, vyšel na začátku roku 2015 v redakční úpravě Hany a Michala Kosákových český překlad díla Dmitrije Sergejeviče Lichačova Textologie (Stručný nástin), který na základě ruského originálu Těkstologija. Kratkij očerk pořídila podle 1. vydání z roku 1964 Jitka Komendová.

TILMAN KASTEN

Ve své diplomové práci, kterou Olga Zitová obhájila v roce 2012 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a jejíž text je nyní k dispozici v německém překladu, se autorka zabývá vlivem (tento výraz vetkla do podtitulu své práce) pojetí mýtu v díle Thomase Manna na podkarpatskou prózu Ivana Olbrachta (Nikola Šuhaj loupežník a Golet v údolí). Její studie navazuje na článek Jiřího Opelíka z roku 1967 („Olbrachts reife Schaffensperiode sub specie seiner Übersetzungen aus Thomas Mann und Lion Feuchtwanger“), v němž již byly rozebírány ústřední tematické paralely a možné aspekty tohoto literárního vlivu. Zitová se chopila Opelíkových postřehů a pokusila se je prohloubit, rozšířit a systematizovat.