Previous Next
O marxismu „revizionisticky“ PETR ŠÁMAL Marxismus a jeho vliv na humanitní a společenské disciplíny stál v...
Modlení těžší nežli kamení KATEŘINA SMYČKOVÁ „Literatura bez autorů a generací“ — tak označil Antonín...
Spartakiády – odcizený rituál komunistického panství INA PÍŠOVÁ Sémiotická analýza spartakiády jako jednoho z...

 

V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.

PETR PÍŠA
Otevřít téma drobné inteligence druhé poloviny 18. století, nově se utvářející sociální skupiny, jež sehrála klíčovou roli jak pro osvícenství, tak pro nastupující národní obrození a v dlouhodobé perspektivě i pro rodící se občanskou společnost — takový cíl si kladlo páté bienále České společnosti pro výzkum 18. století pod názvem Osvícenství — to jsme my. Formování a vzestup drobné inteligence v 18. století, které ve dnech 10.–12. září 2015 hostil Ústav pro českou literaturu AV ČR.

KVĚTA SGALLOVÁ

Součástí vývoje novočeské poezie na konci 18. a začátku 19. století je hledání principu, který by měl být zárukou vysoké estetické úrovně básnické tvorby. Svědectví o přístupu k prozodickým problémům podává nejen básnická tvorba tohoto období, ale i teoretické práce a polemiky. Nejdůležitější z nich nyní vycházejí ve svazku Prozodické spisy raného obrození.

LIBOR MARTINEK

Již jednou jsem polemizoval s recenzí ostravského literárního historika Zdeňka Smolky na jednu moji dřívější práci zveřejněnou na stránkách České literatury (2005/3, s. 445–449). Tehdy se to týkalo souboru studií o polské literatuře na českém Těšínsku po roce 1945. Další moji knihu, monografii o polské poezii českého Těšínska po roce 1920, pak recenzoval v ČL katovický bohemista prof. Józef Zarek v dalece již objektivnějším modu. Evidentně jedno upozornění na osobní zaujatost ostravského recenzenta asi nestačilo, kupodivu mu byla svěřena recenze mojí loňské publikace Identita v literatuře Těšínska (tiskem ČL 2016/2).

Na úvod je třeba podotknout, že česká literární a knihovní věda rozhodně netrpí přebytkem publikací věnovaných modernímu českému knižnímu trhu, o pracích syntetizujících a přehledových ani nemluvě. Posledním a zároveň jediným pokusem pojmout českou knižní produkci druhé poloviny 20. století slovníkovým způsobem je Encyklopedie českých nakladatelství 1949–2006 Jana Halady (Praha 2007), dílčímu okruhu produkce se věnuje Lexikon nakladatelství literatury pro děti a mládež Radka Malého a Josefa Nešpora (Olomouc 2015), který vyšel před Vánoci.

ZDENĚK SMOLKA

Na území České republiky vznikala a vzniká literatura v několika jazycích. Zdejší literární historie se povětšině soustředí na českou, v menší míře (zvláště v rámci určitých historických období) na latinskou a německou literaturu. Hodně opomíjené je mimo jiné polsky psané písemnictví.