V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.
LUKÁŠ HOLEČEK
Kolektivní monografie Český a německý sedlák v zrcadle krásné literatury 1848–1948 představuje publikační výstup týmu badatelů z několika pracovišť, především historiků z Ústavu hospodářských a sociálních dějin na FF UK v Praze, pracovníků Centra pro hospodářské dějiny FF Ostravské univerzity v Ostravě a podílela se na ní i řada dalších odborníků z domácích i zahraničních pracovišť (Německo, Slovensko, Slovinsko). Jak uvádějí v předmluvě editoři knihy Eduard Kubů, Jiří Šouša a Aleš Zářický, cílem publikace bylo povšimnout si dosud opomíjeného tématu venkovské literatury a v interdisciplinárních souvislostech podat „plnokrevnější obraz rolníka a sedláka v historicky určujících procesech závěru 19. a první poloviny 20. století artikulovaný očima beletrie“ (s. 11). Autoři a editoři publikace přitom „doufají v oslabení tradičních jednostranných, nacionálně zabarvených soudů a dezinterpretací“ (s. 11). Jednotlivé statě se zaobírají širokým spektrem románů s venkovskou tematikou od Antala Staška přes řadu německojazyčných spisovatelů pocházejících nejen z oblastí Českých zemí až po ruralismus a slovinský venkovský román třicátých a čtyřicátých let. Obsáhlá sedmisetstránková kniha v českém kontextu pomyslně dohání především německou historiografii a na poli kontextového bádání nad venkovskou tematikou vymezeného období přináší řadu zajímavých poznatků, otevírá i prostor pro diskuzi nad možnostmi jejich dalšího využití při zkoumání minulosti.
ANETA MLADĚJOVSKÁ
Po mnoha letech se na světlo světa dostávají Čtyři menší spisy Jana Blahoslava, které tvoří jakýsi vhled do oborů, o něž se tento bratrský biskup během svého života zajímal. Edičně svazek připravil Mirek Čejka spolu se znalkyní české raněnovověké náboženské literatury Hanou Bočkovou, která je autorkou komentářů. Čejka má velké zásluhy na zpřístupňování utrakvistické a bratrské literatury současným čtenářům a při přípravě této edice mohl bohatě zhodnotit svoje zkušenosti z ediční práce na Blahoslavově Gramatice české (Brno 1991). Svazek obsahuje Spis o zraku, Filipiku proti misomusům, pojednání O původu a příčinách Jednoty bratrské a Vady kazatelů, přičemž spisy jsou v publikaci chronologicky řazeny podle data svého vzniku. U prvních tří zmiňovaných děl se mohl Mirek Čejka opřít o starší a vcelku kvalitní vydání, do kterých zasáhl jenom drobnými opravami, Vady kazatelů jsou oproti tomu edicí zcela původní vycházející z rukopisu jediného dochovaného opisu Blahoslavova textu. Vidět tuto Blahoslavovu tvorbu v jednom svazku je více než vítaným počinem, od posledních vydání uplynulo ve většině případů bezmála osmdesát let, od Slavíkovy edice Vad kazatelů dokonce přes sto let. Jistě netřeba zmiňovat, že se nejedná o vydání, která by byla v současné době snadno čtenářsky dostupná. Výběr těchto textů je vzorníkem hlavních zájmových oblastí Blahoslavovy tvorby z let 1547–1570, která tak může sloužit nejen jako „dokument směrů, jimiž se ubíraly Blahoslavovy aktivity“ (s. 290), ale je také střípkem dotvářejícím ucelený obrázek mozaiky dobových textů a dle Hany Bočkové i dokladem „tematické pestrosti a širokého funkčního zaměření humanistických textů“ (ibid.).
Současné humanitní vědy, literárněvědnou bohemistiku nevyjímaje, charakterizuje roztříštěnost a nepřehlednost. Celek odborné produkce nelze v úhrnu sledovat, v množství nově vznikajících periodik, početných sborníků či kolektivních knih se lze orientovat jen stěží. Za této situace se časopis Česká literatura rozhodl oslovit odborníky z řad literárních vědců a požádat je o doporučení na odborné práce, které je v uplynulém roce zaujaly a které podle jejich názorů znamenají posun v našem oboru. Výběr se přitom neměl omezovat jen na knižní monografie, mohlo se jednat i o důležité edice či zásadní odborné studie, jež vyšly v periodikách, sbornících či kolektivních knihách, případně o jinojazyčné metodologicky podnětné studie, jež lze využít jako inspiraci při zkoumání literatury české.
S ohledem na rozsah ankety uveřejníme příspěvky ve dvou částech.
Časopis Česká literatura oslovil odborníky z řad literárních vědců a požádal je o doporučení na odborné práce, které je v uplynulém roce zaujaly a které podle jejich názorů znamenají posun v našem oboru. Výběr se přitom neměl omezovat jen na knižní monografie, mohlo se jednat i o důležité edice či zásadní odborné studie, jež vyšly v periodikách, sbornících či kolektivních knihách, případně o jinojazyčné metodologicky podnětné studie, jež lze využít jako inspiraci při zkoumání literatury české.
V dnešním příspěvku uveřejňujeme druhou část anketních hlasů, první část dostupná zde.
JIŘÍ TRÁVNÍČEK
Dvě autorky, z nichž jedna působí na Birmighamské univerzitě (D. Fullerová) a druhá na Univerzitě Severní Dakoty (D. Rehberg Sedová), stojí za objemnou publikací, navíc vydanou v prestižní edici Routledge Research in Cultural and Media Studies, publikací s obrovským heuristickým zázemím, stejně jako důkladnou konceptuální reflexí. Jde o práci svým založením empirickou, ale nejenom. Zkusme si ji na úvod představit podle nejfrekventovanějších hesel věcného rejstříku: čtení, sdílené čtení, komodifikace, média, knižní trh, ideologie, veřejnost, čtenářské komunity, výběr knih, vzdělání, fikce, čtenářský průmysl.