Dagmar Čapková
(13. IX. 1925 – 24. V. 2016)

Za komeniology jsme si zvykli pokládat badatele, kteří značnou část svého tvůrčího úsilí věnují studiu a interpretaci života a myslitelského odkazu Jana Amose Komenského. Obvykle se přitom neohlížíme na to, z pozic kterého oboru ten nebo onen badatel Komenského osobnost nahlíží. Tentokrát nás opustila badatelka, která měla na jméno komenioložka – snad to tak lze říci – právo přímo výsostné. Absolventka filologických oborů na Filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze po krátkém působení středoškolské profesorky strávila svůj profesní život v institucích zaměřených na pedagogický výzkum: ve Státní pedagogické knihovně J. A. Komenského a v Pedagogickém ústavu J. A. Komenského ČSAV. Komeniologické problematiky se dotkla již ve své diplomní práci o Františku Palackém; uvažujeme-li nad dalšími zdroji a podněty, jež ji vedly k zájmu o Komenského, nelze pominout vliv jejího manžela, významného českého filosofujícího literárního historika Jana Blahoslava Čapka, jistě také její kolegy v bývalém Pedagogickém ústavu J. A. Komenského, Jaromíra Červenku, V. T. Miškovskou-Kozákovou a Josefa Bramboru.

V komeniologických kruzích, a to i za hranicemi její vlasti, není vědecký odkaz Dagmar Čapkové v oblasti komeniologických studií žádnou neznámou. Připomeňme si nicméně tematické okruhy a směry, jimiž vedla její pouť za odkrýváním hloubek Komenského myšlení. Byla to především široká oblast Komenského zájmu o výchovu a vzdělávání člověka. Dagmar Čapková tu vycházela od Komenského vztahu k mateřskému jazyku a jeho významu při formování lidské osobnosti. Mnoho badatelského úsilí věnovala pak výchovným metodám, jež Komenský svým dílem prosazoval. Kladla důraz na Komenského celostní pojetí člověka a na to, jaké viděl cesty k tomu, aby vychovatelské působení vedlo ke kýženému výsledku – hotové lidské osobnosti, vzdělané a schopné kvalitního aktivního života v rámci svého společenského prostředí. K tomu bylo samozřejmě třeba se důkladně obírat Komenského pansofií. Dagmar Čapková neztrácela ze zřetele filosofické i konfesní zázemí Komenského vychovatelských snah. Významným motivem v její interpretaci myslitelského odkazu Komenského bylo jeho zakotvení v tradicích české reformace, na jejíž vliv poukazovala jak při objasňování výchovných stránek jeho díla, tak jeho projektu univerzální nápravy lidských věcí; Komenského pojetí této nápravy bylo přirozeně dalším velkým tématem Dagmar Čapkové. Komeniologická studia pak přesahuje další její celoživotní téma, kulturní vztahy mezi českým a slovenským prostředím nebo pozornost věnovaná některým osobnostem českého humanismu.

Uvedený výčet si nečiní nárok na úplnost, ale i z něj snad plyne, že Dagmar Čapková svým vědeckým dílem pokryla tak široký obzor z Komenského osobnosti a odkazu, jako málokdo jiný. Dagmar Čapková je autorkou několika samostatných komeniologických monografií, z toho nejméně tří zásadních, a spoluautorkou dalších; její časopisecké studie se počítají na stovky. Byla vítanou referentkou na řadě konferencí a dalších vědeckých akcí doma i v širokém zahraničí. Nelze opominout její výzkumy ve fondech knihoven a archivů v několika zemích, z nichž zejména její práce v Hartlibově archivu v Univerzitní knihovně v Sheffieldu přinesla významný objev části Komenského pracovního deníku. Bohatá byla také aktivita Dagmar Čapkové v šíření Komenského spisů v různých jejich vydáních. Její účast provázela všechny významné ediční počiny v oboru vydávání Komenského spisů po r. 1945 – přetisk Opera didactica omnia (1957), editio princeps Obecné porady o nápravě věcí lidských (De rerum humanarum emendatione consultatio catholica, Praha, Academia 1966), ediční řada Vybraných spisů J. A. Komenského v češtině (Praha, SPN 1958–1978), kritická edice J. A. Comenii Opera omnia – Dílo J. A. Komenského (Praha, Academia 1969 – dosud); patřila k ústředním osobnostem projektu českého překladu Komenského Obecné porady o nápravě věcí lidských (Praha, Svoboda 1992); k tomu je třeba připočíst řadu časopiseckých edic, zejména dosud nepublikované Komenského korespondence, kde Dagmar Čapková navazovala na své výzkumy v knihovnách a archivech.

V neposlední řadě připomínáme rovněž její zásluhy na poli organizace komeniologických bádání. Zde mohla uplatnit vedle svých znalostí i osobní zaujetí a zápal pro svého autora a o šíření jeho odkazu. Významně se podílela na obsahovém zaměření komeniologického pracoviště v Pedagogickém ústavu J. A. Komenského ČSAV, po poměrně krátkou dobu i jako jeho vedoucí. Byla členkou vědeckých rad komeniologických institucí a redakčních rad časopisů. Velmi jí ležela na srdci výchova mladých vědeckých pracovníků, jimž neváhala věnovat svůj čas, mohla-li jim předat něco ze svých znalostí a zkušeností; bohužel, dlouhá léta jí nebylo z politických důvodů dopřáno pedagogicky působit na univerzitě. Když byla v roce čtyřstého výročí narození Jana Amose Komenského založena vědecká společnost Unie Comenius, bylo přirozené, že byla Dagmar Čapková zvolena její první předsedkyní. Zde je třeba ještě zmínit projekt, jemuž věnovala mnoho úsilí v posledních letech svého života: právě v rámci činnosti Unie Comenius byla Dagmar Čapková vůdčím duchem projektu Encyclopaedia Comeniana, pro nějž sama napsala dlouhou řadu hesel týkajících se myslitelského odkazu Komenského, ale také komeniologie a osobností, s nimiž Komenský přicházel do styku nebo jež na Komenského navazovaly, Jednoty bratrské apod. Vedle vlastního autorského podílu věnovala své úsilí encyklopedii také jako hlavní redaktorka. Bohužel, od této práce ji odvedla nejprve nemoc a posléze s konečnou platností její skon.

S Dagmar Čapkovou odešla nejen osobnost plná nevšedního zaujetí osobností a odkazem Jana Amose Komenského, nýbrž také poslední výrazná představitelka celé generace významných komeniologů, z nichž jí svým pojetím i šíří svého vědeckého záběru stál patrně nejblíže také stále ještě poměrně nedávno zesnulý Klaus Schaller. Vědecký odkaz komenioložky Dagmar Čapkové je pro následující generace výzvou k následování. Jedním z prvních úkolů bude dovést do zdárného konce projekt Encyclopaedia Comeniana; snad se příliš nemýlím, když věřím, že by to bylo jejím přáním, ale jistě by to bylo důstojným uctěním její památky.

Martin Steiner

Srov. též Steiner. M., Dagmar Čapková (13. 9. 1925 – 24. 5. 2016). Filosofický časopis, 64, 2016, č. 4, s. 650–654.