PETR ŠÁMAL

Marxismus a jeho vliv na humanitní a společenské disciplíny stál v posledním čtvrtstoletí spíše na okraji odborného zájmu. Tato skutečnost má své historické příčiny a nepochybně souvisí s tím, že se v českém prostředí po dlouhou dobu uplatňovala zejména pokleslá a instrumentalizovaná podoba marxismu a že v oblasti vědy navíc marxismus plnil četné legitimizační funkce. Přesto se s rozmanitými podněty marxistického myšlení již delší dobu setkáváme — součástí humanitních věd se však staly jaksi podprahově. Při polistopadovém recipování západních teoretických konceptů a inspirací, připomeňme jen kulturní studia či nový historismus, k nimž má literární věda nejblíže, se zpravidla nezdůrazňovaly marxistické či postmarxistické inspirace těchto metodologických a teoretických proudů, v anglosaském prostředí obvykle vnímané jako nepříznakové.

V posledních letech se situace mění i u nás a například úvod k antologii Texty v oběhu již marxistické souvislosti britského a amerického kulturněmaterialistického myšlení o literatuře nijak neobchází. Nedávno bylo ostatně avizováno ustavení „časopisu pro kritické myšlení“ Kontradikce/Contradictions, jehož redakce, soustředěná zejména kolem Oddělení pro studium moderní české filozofie Filozofického ústavu AV ČR, se hlásí k tradicím radikálního myšlení a avizuje záměr revize kritické sociální teorie a marxismu. Podobné tendence pozorujeme i v oblasti literární vědy — také český literárněvědný marxismu se stává relevantním odborným tématem, jehož uchopení nemusí mít podobu a priori polemickou.

A právě z podobných „revizionistických“ pozic vzešla iniciativa uspořádat mezioborové kolokvium Marxismus a humanitní vědy, jež do středu svého zájmu položilo okolnosti polistopadové recepce marxismu a otázky aktuálnosti (post)marxistických podnětů v současné literární vědě, filozofii, folkloristice a v dějinách politického myšlení.

Diskuzně pojaté setkání se odehrálo 6. října 2016 na půdě Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Po úvodním slovu ředitele pořadatelské instituce Pavla Janáčka, který v autobiograficky pojatém expozé na výzvu pořadatelů načrtl proměny vlastního setkávání s marxismem, zahájil vlastní jednání hlavní organizátor kolokvia Roman Kanda (ÚČL AV ČR). Jeho příspěvek „Od krize a delegitimizace marxismu k postmarxismu“ se neomezil jen na historické a politické souvislosti polistopadového zavržení marxismu (jako legitimizačního ideologického diskurzu právě padlého režimu), ale věnoval se obecnějšímu napětí mezi univerzalistickým nárokem marxismu a paradigmatem postmodernismu, charakteristickým skepsí k velkým příběhům a důrazem na partikularitu a pluralismus. Z hlediska literární vědy Kanda akcentoval aktuálnost literárněvědného marxismu jako tématu pro dějiny literárněvědné bohemistiky, jež se v posledních desetiletích opakovaně vracela zejména k tradicím pražského strukturalismu (a v posledních letech částečně i pozitivismu). Marxistická literární věda naproti tomu zůstává dlouhodobě opomíjena.

František A. Podhajský (ÚČL AV ČR) ve zkratce, které nechyběla vůle k hledání nepravděpodobných spojnic v dějinách idejí, představil práce čelného představitele dnešních digital humanities Franka Morettiho a jeho názor na vývoj literárních žánrů. Vyslovil přitom tezi, že Moretti navzdory svému marxistickému školení rezignoval na předpoklad teleologické povahy společenského vývoje, který Podhajský ilustroval na výrocích mladého Györgyho Lukácse a jenž podle něj doposud představuje jeden z klíčových postulátů marxismu. K oblasti literární teorie směřoval i příspěvek „Distance, iluze, sebesituování. Otázky angloamerického (literárněvědného) postmarxismu“, přednesený Richardem Müllerem (ÚČL AV ČR). V centru jeho pozornosti stanul nejcitovanější představitel amerického nového historismu Stephen Greenblatt, nad jehož dílem si položil důležitou (v dalším výkladu soustavněji neakcentovanou) otázku, zda lze v novohistorických pracích vysledovat nějaký obecný model platný pro interpretaci vztahu mezi skutečností a její reprezentací. V další části svého obsáhlého vystoupení se Müller věnoval rekapitulaci myšlenkových pozic několika autorit západních humanitních a společenských věd druhé poloviny 20. století, především Pierra Bourdieua a Georgese Bataille.

Vystoupení filozofa Petra Kužela (FLÚ AV ČR) se soustředilo na představení pojmů symptomálního čtení a ideologie, jak s nimi pracoval Louis Althusser. Stranou Kuželovy pozornosti nezůstal vliv Althusserova myšlení na francouzského literárního teoretika Pierra Machereye a jeho klíčové dílo Za teorii literární produkce. Referát Joea Grimma Feinberga (FLÚ AV ČR) se věnoval vztahu marxismu a folkloristiky, přičemž je chápal ne jako určitý ideový proud na jedné straně a konkrétní vědecký obor na straně druhé, ale jako dvě intelektuální tradice „spřízněné volbou“, totiž intenzivním zájmem o vrstvy „nižších a vyloučených“. Podnětné byly Feinbergovy postřehy o rozdílu mezi levicovou orientací americké folkloristiky a spíše konzervativním laděním evropských představitelů tohoto oboru. Pro literárněvědnou bohemistiku bylo podstatné, že stranou jeho pozornosti nezůstaly práce Bedřicha Václavka, jako problematické se naopak jevilo pominutí vztahu folkloristiky, moderních národních hnutí a nacionalismu, jenž se nepochybně podepsal i na vztazích mezi marxismem a folkloristikou ve 20. století. Závěrečný referát historičky Kristiny Andělové (ÚČD FF UK) nabídl předchozím příspěvkům, kroužících kolem předsevzatého úkolu najít momenty aktuálnosti marxismu a jeho nejrůznějších linií a směrů v dnešních vědách o člověku a kultuře, širší rámec i jistou sebereflexi. Její příspěvek se zabýval postavením (zejména) českého levicového myšlení od sedmdesátých do počátku devadesátých let. Andělová nabídla přesvědčivě argumentovanou tezi, podle níž v prostředí českého disentu převážil nejpozději od Charty 77 lidskoprávní filozofický diskurz, který nahradil do té doby dominující marxismus.

Setkání mělo sympaticky diskuzní povahu — více či méně bohatá výměna názorů (v níž dostala prostor i generačně příznačná distance vůči marxismu) následovala po každém referátu. Jako celek bylo kolokvium orientováno převáženě historicky a teoreticky (rekapitulace vybraných konceptů). Do budoucna bude zajímavé, jak se marxismem inspirované analýzy vypořádají s otázkami, jež literární věda vnímá jako aktuální. K nim patří teorie a metodologie literárních dějin, které se diskuze při sympoziu pouze dotkla.