Kniha přibližuje dějiny českého literárněvědného strukturalismu z perspektivy významu badatelské osobnosti Felixe Vodičky (1909–1974). Její ohnisko však není věnováno pouze Vodičkovi, ale podrobně dokumentuje vývoj české strukturální myšlenky od dvacátých let 20. století až do začátku let sedmdesátých. Osvětluje kořeny českého strukturalismu a přináší rovněž srovnání základních rozdílů v přístupu strukturalismu francouzského a českého. Nejedná se však o práci pouze historickou; svými analýzami a promýšlením některých klíčových otázek Pražské školy ukazuje tato publikace na možné podoby aktuálního zapojení strukturalistických návrhů do literární teorie a na roli, kterou v současném myšlení o literatuře mohou hrát. Ve svém oboru představuje kniha první takto rozsáhlou a podrobnou publikaci věnovanou aktuálnímu dědictví českého literárněvědného strukturalismu.
Previous
Next
O marxismu „revizionisticky“
PETR ŠÁMAL
Marxismus a jeho vliv na humanitní a společenské disciplíny stál v...
Modlení těžší nežli kamení
KATEŘINA SMYČKOVÁ
„Literatura bez autorů a generací“ — tak označil Antonín...
Spartakiády – odcizený rituál komunistického panství
INA PÍŠOVÁ
Sémiotická analýza spartakiády jako jednoho z...