Kniha je věnována otázce literárního realismu. Nezabývá se však primárně literárními texty, ale popisuje okolnosti, za nichž mohou být čteny jako texty realistické. Autor se vrací k počátkům českých diskusí o realismu a na pozadí proměn myšlení měšťanské společnosti, přecházející od liberalismu k masové demokracii, popisuje různé způsoby rozumění realističnosti literární reprezentace skutečnosti. Kritické diskuse o literatuře z let 1858−1891 nahlíží v kontextu soudobého estetického myšlení a kromě obvykle uvažovaných francouzských a ruských inspirací bere v úvahu též impulsy vycházející přímo z německojazyčného prostoru střední Evropy.
Previous
Next
O marxismu „revizionisticky“
PETR ŠÁMAL
Marxismus a jeho vliv na humanitní a společenské disciplíny stál v...
Modlení těžší nežli kamení
KATEŘINA SMYČKOVÁ
„Literatura bez autorů a generací“ — tak označil Antonín...
Spartakiády – odcizený rituál komunistického panství
INA PÍŠOVÁ
Sémiotická analýza spartakiády jako jednoho z...