V roce 2013 vyšla zatím poslední autorská kniha Bruno Latoura s názvem An Inquiry into Modes of Existence: An Anthropology of the Moderns. Latour v této knize nanovo a zeširoka vysvětluje svůj přístup, úzce spojený s tzv. teorií aktérů-sítí (ANT). Snaží se napravit dosavadní nedorozumění a připravit půdu pro „diplomatičtější" vyjednávání své pozice. Začíná u základního východiska ANT, totiž že sociální vědci by měli postupovat tak, že budou sledovat sítě vztahů - tedy jak se něco prakticky pojí dohromady s něčím jiným – a budou si přitom udržovat odstup od velkých pojmů sociální teorie, často dualistických (společnost a příroda, subjekt a objekt atd). Zdůrazňuje ale, že tohle nestačí. Jinak se totiž tato propojení ustavují v právních sporech, jinak ve zbožném konání, jinak v rámci organizování, jinak při (znovu)utváření světa, jak je, a ještě jinak ve vědě, které se dosud Latour věnoval nejvíce. Ve světě jde zkrátka o celou řadu různých věcí, na nichž záleží (hodnot), a máme-li toto respektovat, musíme ctít rozmanitost „modů existence", jakýchsi tónin bytí. Latour tyto mody docela systematicky, byť bez nároku na úplnost předvádí, vysvětluje jejich jedinečnost, ukazuje, v čem se liší a jak se navzájem kříží a proplétají, aniž by šly jednoduše převádět jeden na druhý. Kam tím vším míří a proč? Pokusím se o výklad této nelehké knihy a její zasazení do širších souvislostí.
