Od roku 1907 profesor botaniky. Zabýval se rostlinnými buňkami, růstovými a regulačními látkami, tzv. fytohormony. V letech 1919/20 byl děkanem Filozofické fakulty University Karlovy, zasloužil se o vznik samostatné Přírodovědecké fakulty. V letech 1921/22 byl zvolen rektorem univerzity. Mezi lety 1930–1943 pracoval i jako šéfredaktor Ottova slovníku naučného nové doby a v období 1956–1959 byl ředitelem Encyklopedické kanceláře ČSAV. Člen Linnéovy společnost v Londýně. Angažoval se také v politice. 1935 se stal protikandidátem Edvarda Beneše ve volbě nástupce T. G. Masaryka do úřadu prezidenta republiky, nezískal však dostatečnou podporu.