Oddělení antické kultury a její recepce
Mgr. Alena Sarkissian Ph.D. - vedoucí
prof. Jan Bažant CSc., Mgr. Daniela Čadková Ph.D., Mgr. Jakub Čechvala Ph.D., Doc. PhDr. Jana Kepartová CSc., Mgr. Matěj Novotný, Mgr. Eliška Poláčková
Z historie
Kabinet pro studia řecká, římská a latinská Československé akademie věd byl založený roku 1953 jako centrum výzkumu antiky, jak jej chápala tehdejší věda, tedy především studiu klasické řečtiny, latiny a starověkých dějin. Po roce 1968 byla orientace na antický starověk výrazně posílena díky prof. Pavlovi Olivovi a doc. Janu Burianovi, specialistům na starověké dějiny. Byly to výrazné vědecké osobnosti Historického ústavu Československé akademie věd, které v tehdejším Kabinetu našly útočiště po politizaci jejich mateřského pracoviště. V 70. a 80. letech bylo studium antického starověku v Kabinetu rozšiřováno o další obory, včetně antické literatury či klasické archeologie. Po roce 1989, kdy se vědecký výzkum vrátil v plné síle i na universitní pracoviště, humanitní obory pěstované v Československé akademii se nově profilovaly tak, aby nedocházelo k nežádoucí duplicitě. Původní Kabinet byl přejmenován na Ústav pro klasická studia a v souladu se světovým vývojem bádání se soustředil na studium antických tradic. Vedle výzkumu latinského jazyka a písemnictví v českých zemích se měl nadále věnovat i dalším oblastem recepce antické kultury. Antické oddělení bylo po roce 1989 výrazně redukováno a soustředilo se především na dvě oblasti, antické tradice ve výtvarném umění a v divadelní kultuře českých zemí od počátku české státnosti do současnosti. Současně s novou odbornou profilací ústav reagoval i na technologický vývoj a ve vědeckých výstupech začal systematicky využívat digitalizaci a internet.
Badatelské zaměření
Antické oddělení se zabývá výzkumem antických tradic v české kultuře, a to zejména ve třech klíčových oblastech: divadle, výtvarném umění a epigrafice. Ve všech třech oblastech jsou zaznamenávány a hodnoceny údaje, jimž nebyla dosud v české historické vědě věnována pozornost, ačkoli ve světě studium antických tradic patří v posledním desetiletí k důležitým tématům. Předměty studia jsou přitom nahlíženy z pohledu, který na jedné straně sbližuje českou kulturu s evropskou tradicí, a na straně druhé upozorňuje na specifické znaky českého pojetí této tradice, protože česká kultura pracuje s antickou tradicí velmi specifickým způsobem a využívá ji k velmi specifickým cílům, podmíněným historicky, politicky i sociálně. Antické oddělení prezentuje svoji výzkumnou práci v rámci jednotlivých projektů prostřednictvím on-line obrazově-textových databází a zároveň vydává jednou ročně odborné mezinárodní periodikum Eirene.
Projekty
Studium moderních inscenací antického dramatu zkoumá antické drama především v oblasti překladu, adaptace a inscenace, a to nejen v českém prostředí, ale i v kontextu evropském a světovém. Hlavním cílem projektu je shromáždění relevantních dat, vytvoření lokální databáze a její kompatibilita s partnerskými mezinárodními projekty Network of Research and Documentation of Performances of Ancient Greek Drama, Archive of Performances of Greek and Roman Drama. Veškeré informace shromážděné v databázích mají praktické využití pro badatelskou i širší veřejnost a jsou zdrojem dalších projektů zkoumajících recepci antické kultury v minulosti a současnosti. V současnosti pokračuje aktualizace dat a konfrontace s výsledky a rozvíjení nových interpretačních přístupů a metod, které se uplatňují v současném bádání v oblasti recepce antického dramatu na mezinárodním foru (konference, symposia, letní škola, zasedání členů Network of Research and Documentation of Performances of Ancient Greek Drama).
Antická inspirace ve výtvarném umění má za cíl úplnou dokumentaci a komplexní analýzu antického dědictví ve výtvarné kultuře českých zemí od počátku až do současnosti. Toto dědictví je chápáno jako průběžná a mnohovrstevnatá konfrontace českého prostředí s jednotlivými centry šíření tradice řecko-římské výtvarné kultury a jako proces jejího aktivního přisvojování. Výsledkem projektu bude zpracování jednotlivých etap historického procesu, který měl zásadní význam nejen pro formování české kulturní tradice, ale i pro místo, které české země zaujaly v celoevropském kulturním kontextu, jehož základní komponentou byla právě antická tradice. Od samého začátku studia antických tradic v české kultuře nám bylo jasné, že není možné se omezit pouze na bohemika, i když ta jsou hlavním předmětem našeho zájmu. České země byly vždy součástí nějakého většího celku, a proto jsme se rozhodli, že současně s památkami vzniklými na tomto území budeme zpřístupňovat i památkové fondy, které s nimi úzce souvisely. Databáze je zpřístupněna zde.
Antika v nápisné kultuře českých zemí postupně dokumentuje a analyzuje antické dědictví v epigrafické kultuře českých zemí od prvních nápisných dokumentů až do současnosti. Pod pojmem nápis se rozumí text umístěný na trvalých materiálech jako je kámen, kov, pálená hlína, kost, slonovina, omítka, mozaiky, ale i na kresbách a malbách, jakož i nápisy na gobelínech a erbech. Každý nápis je nejen přepsán podle originálu (pokud se dochoval) nebo z rukopisů a publikací, přeložen do češtiny a opatřen stručným komentářem, pokud možno datován a přesně lokalizován. Každý záznam má bibliografickou citaci a klíčová slova. Pod pojem antické dědictví patří formální (jazykový, stylistický, metrický aj.) nebo obsahový (mytologický, historický aj.) odkaz na antická, především římská paradigmata. Nehraje při tom roli, zda je tento odkaz vědomý či nevědomý.
Výsledkem projektu budou studie o „druhém životě“ antického světa v nápisech českého prostředí, tedy v oblasti, které dosud nebylo věnováno dostatek pozornosti. Teprve v této fázi projektu budou zkoumány cesty, jakými se antika do našich nápisů dostávala. Tento druhý život antiky u nás bude konfrontován s dědictvím antiky v epigrafické kultuře dalších středoevropských zemí.
Vzhledem k absenci souhrnu nápisů z českých zemí, z nichž by bylo možno čerpat nápisy inspirované antikou, je nutno nejen prostudovat jednotlivé soupisy vypracované na katedrách pomocných věd historických na českých a moravských univerzitách, nýbrž i procházet různé paměťové instituce a památkové objekty (hrady, zámky, galerie atd.). Dále bude nutno prostudovat nápisy, které jsou skryty v různých literárních rukopisech, děkanských matrikách, pamětních knihách farních kostelů, v uměnovědných publikacích atd.
Databáze Antika v nápisné kultuře českých zemí je první zveřejněnou elektronickou epigrafickou databází ČR. Přístupná je zde.
Mezinárodní spolupráce
Oddělení antických tradic v české kultuře úzce spolupracuje s projektem Network of Research and Documentation of Performances of Ancient Greek Drama a Archive of Performances of Greek and Roman Drama.
