Přehled současných témat

Úloha stabilních analogů peptidu uvolňujícího prolaktin při obezitě a hypertenzi

Peptid uvolňující prolaktin (PrPR) je nedávno objevený anorexigenní neuropeptid; myši s chybějícím genem pro PrRP a jeho receptor jsou obézní. Anorexigenní neuropeptidy jsou potenciální antiobezitika, avšak jejich peptidový charakter komplikuje jejich podání do mozku nezbytné pro výlučně centrální účinek. V tomto projektu syntetizujeme účinné analogy PrRP modifikované mastnými kyselinami, které peptidu prodlouží poločas v krvi a umožní projít hematoencefalickou bariérou. Analogy PrRP testujeme na vazbu a funkci v buňkách s příslušnými receptory a vybrané agonisty pak v myších a potkanech na krátkodobý účinek na příjem potravy a dlouhodobý účinek na hypertenzní potkany s dietou indukovanou obezitou. Současně sledujeme akutní a chronické účinky analogů PrRP na krevní tlak a vasoaktivní systémy u bdělých potkanů. Rovněž studujeme vztah PrRP k jiným peptidům ovlivňujícím příjem potravy. Lipidizace PrRP může být jednoduchým a efektivním způsobem jak periferním podáním dopravit centrálně peptid, který může být účinný při léčbě metabolického syndromu.

Diabetes 3.typu - neuroprotektivní vlastnosti analogů PrRP a ghrelinu

Diabetes 3.typu je častěji znám pod názvem Alzheimerova choroba. Alzheimerova choroba je nejčastěji se vyskytujícím typem demence, avšak i přes velké úsilí mnoha vědeckých skupin stále není známa příčina jejího vzniku. Předmětem našeho výzkumu je možný rozvoj Alzheimerovy choroby v důsledku diabetu 2.typu (cukrovka 2.typu). Diabetes 2.typu může způsobit inzulinovou rezistenci v mozku, kde je inzulin důležitý pro formování paměti a učení, což dále může vést ke změnám napomáhajícím rozvoji Alzheimerovy choroby (například zvýšená fosforylace proteinu Tau). Tyto změny v mozku zkoumáme na myších a buněčných modelech. Také zkoumáme látky, které by mohly rozvoj pozastavit. Těmi jsou např. analogy peptidu uvolňujícího prolaktin. Zajímá nás i role ghrelinu či jeho antagonistů na vývoj Alzheimerovy choroby.

Úloha stabilních analogů ghrelinu v terapii kachexie

Ghrelin je vzhledem ke své oktanoylaci na Ser3 poměrně nestabilní hormon, jako peptid je navíc snadno štěpen proteázami. Za účelem zvýšení stability molekuly ghrelinu byly v naší laboratoři navrženy jeho analogy s obměněnou aminokyselinovou sekvencí, do níž byly začleněny nekódové aminokyseliny; tyto analogy byly dále modifikovány zkrácením peptidového řetězce, začleněním druhé mastné kyseliny, či záměnou oktanové kyseliny za delší či nenasycenou mastnou kyselinu. Analogy charakterizujeme jak in vitro, tak in vivo, a testujeme možnost jejich využití k léčbě kachexie na myších či potkaních modelech kachexie.