Tentokrát se podíváme do podrostu bučin a smíšených lesů, kde roste bylina z čeledi brukvovitých (Brassicaceae), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), využívající zajímavý způsob množení. Při pohlavním rozmnožování rostlin dochází ke splývání pohlavních buněk (gamet). Rostliny uplatňují splývání gamet při konvenční tvorbě semen. Jenže rostliny se umí množit i nepohlavně, tedy bez toho aby došlo ke splynutí pohlavních buněk. 

Druhý zmíněný způsob množení, zvaný také vegetativní, vychází z pozoruhodných schopností regenerace rostlin. Kvůli přisedlosti v průběhu svého života se rostlinám vyplatí možnost opravy nebo náhrady poškozených částí těla novými. Ve chvíli, kdy rostlina dokáže regenerovat, může této své schopnosti využít také k množení. Vzpomeňme například na trávy množící se vegetativně oddenky (např. pýr) nebo na zakořeňování větví rybízu zahrnutých zeminou (hřížení). Kyčelnice cibulkonosná šla ale ještě dále, nemnoží se vegetativně nespecializovanými orgány využitých k množení nahodile, ale v paždí listů tvoří specializované útvary zvané pacibulky (viz šipky). Pacibulky vznikají dělením buněk dospělé rostliny, k splývání gamet tak při jejich vzniku nedochází. Rozmnožování kyčelnice tak závisí na vegetativně vzniklých pacibulkách, protože v našich zeměpisných šířkách tvoří semena pouze zřídka. Vegetativní množení produkuje jedince se shodnou genetickou informací jako rodiče, tedy jejich klony.