This book offers a comprehensive account of logic that addresses fundamental issues concerning the nature and foundations of the discipline. The authors claim that these foundations can not only be established without the need for strong metaphysical assumptions, but also without hypostasizing logical forms as specific entities. They present a systematic argument that the primary subject matter of logic is our linguistic interaction rather than our private reasoning and it is thus misleading to see logic as revealing "the laws of thought". In this sense, fundamental logical laws are implicit to our "language games" and are thus more similar to social norms than to the laws of nature. Peregrin and Svoboda also show that logical theories, despite the fact that they rely on rules implicit to our actual linguistic practice, firm up these rules and make them explicit. By carefully scrutinizing the project of logical analysis, the authors demonstrate that logical rules can be best seen as products of the so called reflective equilibrium. They suggest that we can profit from viewing languages as "inferential landscapes" and logicians as "geographers" who map them and try to pave safe routes through them. This book is an essential resource for scholars and researchers engaged with the foundations of logical theories and the philosophy of language.

Mimořádné číslo FČ Explorations in Late Scholasticism sestává z devíti odborných studií, které se zaměřují na různá témata tzv. druhé scholastiky. Dříve nedoceněný proud filozofického a teologického myšlení šestnáctého a sedmnáctého století je v současné době předmětem intenzivního badatelského zájmu. Ukazuje se, že jeho studium pomáhá lépe porozumět známým raně novověkým autorům jako byli Descartes, Leibniz a další. Kromě toho představuje důmyslné rozpracování řady myšlenkových námětů starší středověké scholastiky. V neposlední řadě druhoscholastická řešení filozofických problémů inspirují i ryze současné diskuse v rámci analytické filozofie. Autoři, přední domácí i zahraniční badatelé v dané oblasti, představují zajímavá témata z oblasti etiky, filozofické antropologie, teorie poznání i metafyziky. Pokračují tak v úsilí profesora Stanislava Sousedíka, jemuž je u příležitosti životního jubilea kniha věnována.

Depot zlomkového stříbra z Kojetína-Popůvek obsahuje 150 zlomků islámských mincí a jeden celý dirham, 54 celých západoevropských denárů a 77 jejich zlomků, 2 celé a 16 zlomků stříbrných šperků. Publikace přináší detailní katalog nálezu, včetně analýz kovu. Textová část z pohledu jednotlivých autorů depot vřazuje do středoevropského kontextu a sleduje vazby na raně středověký dálkový obchod se stříbrem.

Vědomé a odvážné geopolitické, náboženské, intelektuální, ba i válečné stýkání se a potýkání s jinakostí představuje základní komponentu evropské a obecně západní identity. Právě v těchto časech Evropané a Zápaďané, tváří v tvář dynamickým procesům v globalizujícím se světě, ohledávají své tradice, někdy s obavami či povrchně, jindy kriticky a s entuziasmem. Zvláštní kapitolu v dějinách evropských kontaktů s alteritou, tj. se státními či náboženskými entitami v Africe, Asii a Americe, reprezentuje fenomén františkánství se svým obrovským intelektuálním dědictvím. Právě proto vznikla i tato kolektivní monografie, jejímž cílem je některé tyto specifické projevy františkánské (křesťanské, evropské, západní) existence připomenout a inovativně poodkrýt.

Kolektiv autorů zastupujících různé obory bádání o minulosti zkoumá roli kalicha v náboženském a veřejném životě 15. století. Kniha je věnována nejen teoretickému odůvodnění a praktickému zavedení utrakvismu v roce 1414, ale především kulturněhistorickému kontextu přijímání pod obojí v dalším vývoji husitství. První století utrakvismu umožňuje sledovat posun významů mezi učenou a neučenou sférou, mezi husitským a katolickým prostředím i mezi oblastmi písemného a vizuálního vyjadřování. Jednotlivé příspěvky se zaměřují na symbolickou funkci kalicha, ale upozorňují také na její limity a na konkurenční identifikační prostředky, které se v 15. století objevily.

Tato kniha předkládá systematický výklad psychedelických zkušeností. Odhaluje jejich význam v osobním životě, v životě společnosti a v kultuře. Netradičním způsobem kombinuje osobní příběh, antropologické zkoumání a filosofickou reflexi, aby ukázala komplexní vztah mezi psychedelickými látkami a lidskou existencí. Ptá se, co jsou psychedelika, jaké jsou formy psychedelické praxe a jaké postoje je možné zaujmout k jejich užívání. Napojuje se na myšlení autorů jako je M. Merleau-Ponty, G. Deleuze, W. Benjamina, E. Jüngera či D. Pendella (a mnoha dalších) a navazuje tak na bohatou psychonautickou tradici v evropském umění, literatuře a filosofii. Provází čtenáře současnými výzkumy psychedelik v různých vědeckých oborech od biochemie až po kognitivní vědu. Formuluje transdisciplinární metodu výkladu, s jejíž pomocí se noří do vnitřního světa symbolů, halucinací, extatického třeštění či katatonického strnutí navozeného psychedeliky, aby odhalila hranice lidského vědomí.

Přeložil Lukáš Kollert

George Berkeley je znám především svým idealismem a popřením možnosti hmotné substance. Neméně významné je však jeho chápání mysli člověka jako bytostně aktivního jsoucna a jeho teorie sebeuvědomění. James Hill předkládá čtenářům originální pohled na Berkeleyho filosofii ducha. Dokládá, proč je tradiční empiristická interpretace Berkeleyho filosofie neudržitelná, v jakém smyslu bylo jeho pojetí mysli a intelektuálních pojmů ve své době průkopnické a v čem zůstává aktuální ještě i dnes. Hillova kniha interpretuje celý rozsah Berkeleyho díla, včetně jeho teorie vidění a Berkeleyho málo známého pozdního spisu Siris.

Jak se pravda skrytě "děje" tam, kde se matematik, fyzik, archeolog, ekonom, biolog, filosof, historik umění či tvůrce uměleckého díla zabývá obvyklými předměty své činnosti, aniž přitom o pravdě samé výslovně přemýšlí? Tato otázka vykrystalizovala v mezioborové rozpravě v Centru pro teoretická studia zaměřené zprvu na problém, nakolik lze přes hranice disciplín sdílet kritéria relevance, ověřitelnosti a vědeckosti, způsoby docházení k poznatkům a rozeznávání poznatků jen zdánlivých, různá chápání poměru mezi fakty, rozuměním a interpretacemi.

Přeložili Martin Brabec, Miluš Kotišová a Josef Velek

Praktické i teoretické přístupy k migraci jsou v současnosti často určovány jen v krátkodobém rámci volebních období. To by nás ovšem nemělo odvádět od dlouhodobějších úvah o právech migrantů. Kniha je založena primárně na textu Josepha Carense. Další autorky a autoři – M. M. Ngaiová, C. M. Swainová, D. S. Massey, L. Bosniaková, J. B. Elshtainová a T. A. Aleinikoff – pak nabízejí svá stanoviska na pozadí diskuze s ním. Vznikla tak publikace, která představuje různé názory na řešení postavení migrantů. Svojí dostupnou formou může zaujmout nejen experty, ale též širší veřejnost.

Odlišnost a stereotypy v pozdním středověku

Jak vznikaly představy o druhých ve středověku a jak byly dále předávány? Jak vypadaly středověké stereotypy a přetrvaly některé do dneška? V jakých kategoriích vůbec středověký člověk o druhém přemýšlel? Odlišnosti mezi různými skupinami a to, jak je s nimi nakládáno, jsou tématem aktuálním nejen badatelsky, ale i celospolečensky. Autoři této knihy se zaměřili na problematiku vnímání rozdílnosti a stereotypizace ve 14. a 15. století, přičemž hlavní důraz kladli na prostor českých zemí a jejich středoevropského okolí. Shromážděné studie zkoumají socio-kulturní fenomény, které působily jako impulz pro definování „druhého" (např. hereze), stejně jako topické a žánrové prostředky, jež do utváření tohoto obrazu vstupovaly. Rozmanitost analyzovaných textů (teologické spisy, polemická literatura, cestopisy a geografická pojednání, kroniky, rytířské biografie, veršované skladby) umožnila sledovat formy medializace představ o druhých i jejich proměny v závislosti na kontextu. Ústřední témata publikace – náboženská, etnická a politická odlišnost – jsou tak zkoumány jako dobově podmíněné jevy; obecnější mechanismy jejich utváření a předávání však mohou působit překvapivě aktuálně.