ROMAN KANDA
Fenomén samizdatu se stal předmětem systematického zájmu historiků a literárních vědců. V současné době vznikají na půdě Ústavu pro českou literaturu AV ČR hned dva projekty, jež samizdatovou produkci zachycují a podrobně zkoumají: vedle Encyklopedie českého literárního samizdatu, na které pracuje badatelský tým lexikografického oddělení pod vedením Michala Přibáně a která by měla být dokončena do dvou let, je to také článková bibliografie českého literárního samizdatu, na jejíž realizaci se podílejí pracovníci České literární bibliografie Roman Kanda, Marta Kordíková a Gabriela Romanová. Právě ožehavým metodologickým i praktickým otázkám článkové „samizdatové“ bibliografie byl věnován kulatý stůl, který se uskutečnil 20. října 2016 v rámci Týdne s Českou literární bibliografií (ten se konal mezi 18. a 20. říjnem).
Zvolený formát kulatého stolu se záhy ukázal jako nanejvýš vhodný. Umožnil totiž rozproudit diskuzi, která se dotýkala obecnějších i zcela konkrétních až detailních aspektů řešené problematiky. Jak uvedl na začátku moderátor Petr Šámal, kulatý stůl se stal příležitostí k tomu, aby se setkaly hned tři skupiny zájemců: a) historici (nejen literární), knihovníci a lexikografové, kteří se samizdatem zabývají na odborné úrovni (z účastníků je třeba jmenovat Viléma Prečana z Československého dokumentačního střediska, o. p. s., Jiřího Gruntoráda z Libri prohibiti, již vzpomenutého Michala Přibáně, vedoucího Oddělení lexikografie ÚČL AV ČR, v. v. i., nebo Aleše Zacha, autora internetového Slovníku českých nakladatelství 1849–1949); b) oboroví bibliografové, jež se na článkové bibliografii přímo podílejí (za ně promluvila Gabriela Romanová); c) uživatelé, tedy ostatní badatelé nebo i studenti bohemistických či historických oborů, kteří budou článkovou bibliografii samizdatu využívat ve svých pracích a výzkumných (resp. studijních) projektech.
Úvodní slovo přednesl Vojtěch Malínek, vedoucí Střediska literárněvědných informací ÚČL a výzkumné infrastruktury Česká literární bibliografie. Představil v obecných rysech existující databáze Ústavu pro českou literaturu: retrospektivní bibliografii (Retrobi), zahrnující záznamy domácí i světové literatury, ale také divadla, historie či publicistiky (v češtině i němčině) za léta 1770–1945; analytickou bibliografii literární vědy pro období od roku 1945 (zaznamenávající studie, recenze, polemiky aj.); databázi české exilové literatury let 1948–1989 (obsahující 1 400 knižních titulů i články s literární tematikou); dále biografickou databázi českých literárních osobností (CLO) a databázi literárních cen. (Souhrnné informace o databázích nalezne čtenář po otevření jednotlivých odkazů na rozcestníkové stránce na adrese <http://clb.ucl.cas.cz/cs-cz/bibliograficke-databaze>.) Na řečené databáze má projekt článkové bibliografie samizdatu navazovat. Poté vystoupila Gabriela Romanová (ÚČL AV ČR). Ve své přehledně strukturované prezentaci zmínila několik metodických problémů, jako je 1) stanovení excerpční základny a tematický rozsah excerpce (excerpce by se měla zabývat primárně literárními texty, ovšem nepominutelný podíl na samizdatovéNásledná diskuze se nejprve dotkla obecnějších témat, kde se jako klíčová ukázala otázka určení excerpční základny a tematického vymezení excerpce. Vilém Prečan vznesl dotaz, nakolik široce je v této souvislosti chápán pojem literatury, zda zahrnuje pouze fikci nebo také například publicistiku. Petr Šámal doplnil dotaz slovy, nakolik bude excerpce samizdatu respektovat odborný profil dosavadních literárněbibliografických databází a nakolik se bude od ní spíše odchylovat — právě s ohledem na publikační, pramenná a žánrová specifika samizdatu. Michal Přibáň připomněl, že radikální rozšíření excerpční základny by vedlo k neúměrnému nárůstu práce, k nebezpečí jistého „rozklížení“ databáze a nakonec k tomu, že excerpční databáze nebude nikdy dokončena. Aleš Zach podotkl, že ani nejpřesněji definovaná kritéria výběru excerpovaného materiálu nezabrání tomu, abychom nenarazili na přechodné jevy, jež ustavené hranice budou tak či onak problematizovat; přesto před přílišným rozmýváním stávajícího profilu literární článkové bibliografie varoval a potvrdil tak předchozí Přibáňovu argumentaci. Tuto fázi diskuze ukončil Pavel Janáček instruktivní připomínkou, v níž rozvinul metaforu soustředných okruhů, zachycujících dynamiku „centra“ a „periferie“ (v relativním smyslu, tzn. z pohledu práce literárního bibliografa, nikoli produkci měla rovněž politická publicistika nebo společenská kritika, přičemž hranice jednotlivých normativně, tzn. z hodnotového hlediska kulturního významu). Excerpční práce by podle Janáčkova mínění měla postupovat od „centrálního“ okruhu periodik, u nichž je rozhodující podíl literárních textů (včetně překladů, abychom dokázali sledovat šíření zahraničních autorů a jejich textů v českém prostředí), k pomyslné „periferii“, čili k těm periodikům, na jejichž stránkách se literární textům věnuje méně místa nebo se objevují pouze příležitostně (například k filozoficky nebo politologicky zaměřeným časopisům). žánrů se často prostupovaly); 2) zpracování šifer a pseudonymů (jejich zvýšený výskyt a složitá dešifrace samozřejmě souvisí se snahou autorů krýt z důvodu bezpečnosti svou identitu); 3) specifika samizdatové bibliografie (jednotlivé opisy se mohou lišit nejen co do variantnosti paratextů, nýbrž i co do rozsahu — v některých exemplářích určité texty chybějí apod.). Romanová dále zmínila, že zdroji článkové excerpce jsou jednak sbírky Libri prohibiti a Československého dokumentačního střediska, jednak privátní archivy a internetový projekt Scriptum.cz, kde jsou online dostupné skeny (nejen) samizdatových periodik (z tohoto veřejně přístupného zdroje jsou aktuálně excerpována periodika Dým, PARAF a Střední Evropa).
Následná diskuze se nejprve dotkla obecnějších témat, kde se jako klíčová ukázala otázka určení excerpční základny a tematického vymezení excerpce. Vilém Prečan vznesl dotaz, nakolik široce je v této souvislosti chápán pojem literatury, zda zahrnuje pouze fikci nebo také například publicistiku. Petr Šámal doplnil dotaz slovy, nakolik bude excerpce samizdatu respektovat odborný profil dosavadních literárněbibliografických databází a nakolik se bude od ní spíše odchylovat — právě s ohledem na publikační, pramenná a žánrová specifika samizdatu. Michal Přibáň připomněl, že radikální rozšíření excerpční základny by vedlo k neúměrnému nárůstu práce, k nebezpečí jistého „rozklížení“ databáze a nakonec k tomu, že excerpční databáze nebude nikdy dokončena. Aleš Zach podotkl, že ani nejpřesněji definovaná kritéria výběru excerpovaného materiálu nezabrání tomu, abychom nenarazili na přechodné jevy, jež ustavené hranice budou tak či onak problematizovat; přesto před přílišným rozmýváním stávajícího profilu literární článkové bibliografie varoval a potvrdil tak předchozí Přibáňovu argumentaci. Tuto fázi diskuze ukončil Pavel Janáček instruktivní připomínkou, v níž rozvinul metaforu soustředných okruhů, zachycujících dynamiku „centra“ a „periferie“ (v relativním smyslu, tzn. z pohledu práce literárního bibliografa, nikoli normativně, tzn. z hodnotového hlediska kulturního významu). Excerpční práce by podle Janáčkova mínění měla postupovat od „centrálního“ okruhu periodik, u nichž je rozhodující podíl literárních textů (včetně překladů, abychom dokázali sledovat šíření zahraničních autorů a jejich textů v českém prostředí), k pomyslné „periferii“, čili k těm periodikům, na jejichž stránkách se literární textům věnuje méně místa nebo se objevují pouze příležitostně (například k filozoficky nebo politologicky zaměřeným časopisům).
Druhá část diskuze byla věnována specifikům bibliografie samizdatu a případným technickým úskalím s nimi spojeným. Petr Šámal se v roli moderátora přimlouval za podrobnější popis excerpovaného samizdatového exempláře (z důvodu shora zmíněné variantnosti), což však jistě bude — jak konstatovala Gabriela Romanová — součástí připravované databáze excerpovaných samizdatových periodik. Metodologické poznámky Pavla Janáčka (například je-li opis čísla samizdatového časopisu stále týž „výtisk“, nebo zda už se jedná o jiný exemplář — čímž by se samizdat odlišoval od knihtiskových produktů) a poznámky dalších diskutujících (Michala Jareše, Aleny Přibáňové, Jiřího Gruntoráda) potvrdily, že excerpční postupy bude nutné řešit nad konkrétními exempláři — byť i v tomto ohledu vyzval Aleš Zach k pragmatickému omezení, aby se předešlo hrozbě, že bibliografická práce přeroste v textovou kritiku a kritiku pramene. Gabriela Romanová vyslovila se Zachovými slovy souhlas, nicméně potvrdila, že právě zohlednění (jakkoli dílčí) textologických aspektů tvoří jedno ze specifik excerpce samizdatové produkce.
Přestože diskuze nedospěla k jednoznačným závěrům, nepochybně prokázala, že článková bibliografie literárního samizdatu představuje úkol, který si navzdory řadě otázek a úskalí — nebo snad právě pro ně — zachovává metodologickou podnětnost. Je to také úkol, který se netýká pouze okrajových jevů literárního života sledovaného dějinného období, nýbrž zasahuje do samého srdce literárněvědného bádání: k otázkám po hranicích literatury a povaze jejího šíření v mediálním i společenském významu.
Vyšlo v České literatuře 2016/6.