V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.
ALESSANDRO CATALANO
V posledních letech se v různých zahraničních kontextech objevilo větší množství důležitých bohemistických edičních počinů, o kterých rozhodně stojí za to podat zprávu i v českém jazyce. Pozornost si zaslouží i případ, kdy se v Itálii stane český autor součástí prestižní ediční řady „I Meridiani“, vydávanou v Miláně nakladatelstvím Mondadori, a která je v italském kontextu ceněna přibližně stejně jako francouzská „Bibliotheque de la Pléiade“. Koneckonců se jedná teprve o druhého českého autora zařazeného do této řady — v roce 2003 stejná editorka ve spolupráci se Sergiem Corduasem uspořádala podobně koncipovaný svazek Opere scelte Bohumila Hrabala s úvodem Jiřího Pelána, jenž byl publikován i v češtině (B. Hrabal: Opere scelte, ed. S. Corduas, A. Cosentino, Milano 2003; J. Pelán: Bohumil Hrabal: pokus o portrét, Praha 2002).
V dnešní příspěvku přinášíme rozhovor s Nickem Montfortem, jednou z předních osobností teorie a praxe elektronické literatury.
V dnešním příspěvku uveřejňujeme recenze Milana Jankoviče a Petra Šámala, věnované monografii Ondřeje Sládka Jan Mukařovský. Život a dílo.
Matouš Jaluška
Medievistický výzkum a digitální technologie si překvapivě dobře rozumějí již od samých počátků. Například italský jezuita Roberto Busa začal užívat hypertextový přístup k psanému slovu již nedlouho po druhé světové válce, v době, kdy ve spolupráci s firmou IBM připravoval svůj velkolepý Index Thomisticus, totální lemmatizovaný rejstřík k dílu Tomáše Akvinského. Američtí vojenští experti se k výzkumu v téže oblasti dostali až o patnáct let později.
Tomáš Havelka
Hájkova Kronika česká je bezpochyby jedno z nejvýznamnějších, nejčtenějších, ale zároveň i nejrozporuplnějších literárních děl starší české literatury. Přes dvě, resp. tři století ovlivňovala národní cítění, sytila potřebu narativního vzpomínání na minulost, vychovávala k identifikaci s kladnými postavami historie (Karel IV.) a k odporu k záporným postavám (Václav IV., Jan Žižka aj.); učila vnímat dějiny jako jeden velký příběh, obsazený hlavními a vedlejšími postavami, představovanými jako figury reálného života a zasazenými do kauzálních souvislostí boje o řád, o cestu k ideálnímu státu.