Příručka vykresluje proměny české literatury v druhé polovině 20. století, v desetiletích, kdy její osudy výrazně spoluurčovaly komunistická utopie, pragmatická snaha režimu mocensky ovládnout všechny roviny veřejného a soukromého bytí, ale i rozmanité způsoby občanské a umělecké rezistence vůči tomuto ideologickému a mocenskému nátlaku. Přehledným způsobem prezentuje základní informace o dobovém literárním životě a o proměnách literární tvorby ve třech základních druzích (v poezii, próze a dramatu) a ve třech komunikačních okruzích, vynucených kulturní politickou státu, tedy o umělecké literatuře vydávané v oficiálních nakladatelstvích, v samizdatu a exilu. Textově příručka vychází z předchozího – čtyřsvazkového – kompendia autorského týmu. Na rozdíl od něho však není věnována odborníkům, ale svým rozsahem a výběrem základních údajů má aspiraci oslovit studenty i širší veřejnost zajímající se o problematiku české literatury daného období.
Previous
Next
Husitské umění v kulturních souřadnicích
PETR ČORNEJ
Už dlouho se mi nestalo, abych se od vědecké monografie nedokázal odtrhnout a přečetl ji s...
Ostrava není Praha!
MARTA KORDÍKOVÁ
Že samizdat není jen městským, neřkuli pražským fenoménem,...
Příběh knih, které dělaly dějiny
MARTA EDITH HOLEČKOVÁ
Knížka Gabriely Romanové vydaná péčí Knihovny...