Kniha zkoumá vztah avandgardního umění první poloviny 20. století k umění baroka a manýrismu. Na desítkách příkladů z výtvarného umění i literárních textů ukazuje, jak avandgardní umělci i s moderními interpretačními přístupy pracující teorici uvažovali o barokním umění jako umění veskrze moderním, uměním, jež v sobě nese rysy avangardy, jež bourá ztrnulé přistupy a vůči nim v opozici staví umění, jež odráží ducha nové doby.
Previous
Next
Husitské umění v kulturních souřadnicích
PETR ČORNEJ
Už dlouho se mi nestalo, abych se od vědecké monografie nedokázal odtrhnout a přečetl ji s...
Ostrava není Praha!
MARTA KORDÍKOVÁ
Že samizdat není jen městským, neřkuli pražským fenoménem,...
Příběh knih, které dělaly dějiny
MARTA EDITH HOLEČKOVÁ
Knížka Gabriely Romanové vydaná péčí Knihovny...