Vědkyň ubývá, podle posledních statistik je zastoupení žen mezi výzkumníky nejnižší od roku 2001, dosahuje přibližně 27 procent. Přitom na vysokých školách dívky převládají. Čím věda ženy odrazuje? Proč přicházíme o ženské vědecké talenty? Při diskusi v Americkém centru v Praze hledaly odpovědi na tyto otázky špičkové vědkyně prof. Helena Illnerová a prof. Helena Tlaskalová-Hogenová.

Vědci jsou dnes zavaleni administrativou a byrokracií, namísto hlubokého bádání se musejí zaobírat množstvím papírů při vyřizování grantových žádostí. I to je podle profesorek Illnerové a Tlaskalové důvod, proč žen ve vědě ubývá. „Ta neefektivnost může ženy odrazovat, obzvlášť když jsou matkami, které se snaží využívat čas na maximum a zbytečně jím neplýtvat,“ uvedla prof. Illnerová. Kvůli způsobu financování postaveného na grantech se navíc ve vědě rozbujel silný konkurenční souboj, což ženám také nemusí podle Illnerové vyhovovat.

Přímou diskriminaci na vlastní kůži prý ani jedna z vědkyň nezažila, nebo si jí nejsou vědomy. Přesto ale příkladů, kdy v jejich okolí došlo ke znevýhodňování na základě pohlaví, několik uvedly - například při rozhodování komisí o udělení grantu. „Zažila jsem, jak muži v komisi čtou životopis vědkyně a vidí tam čtyřletou mateřskou pauzu, vůbec neberou v potaz, že během té doby žena porodila dvě děti a po pauze vyletěla její publikační aktivita strmě nahoru, vidí jen tu pauzu,“ zmínila prof. Illnerová.

Podle Heleny Tlaskalové by pomohlo, kdyby se upravil způsob financování výzkumu tak, aby šlo více peněz institucím a méně přes granty a aby ubylo administrativy. Obě se shodly na tom, že by bylo dobré podpořit rodiče při návratu z rodičovské dovolené do aktivní vědy. Právě ženy totiž někdy řeší problém, že jim skončí projekt zrovna v době mateřské přestávky, a ony pak mají ztížený návrat na původní pozici.

Sebedůvěra a podpora

„Ženy se samy aktivně málokdy hlásí o povýšení. Kdyby mě kolegové nepřemluvili a nepodpořili, nemám dnes ani docenturu,“ dodala prof. Tlaskalová. Helena Illnerová má stejnou zkušenost, ani ona neměla ambice stát se profesorkou, nebo dokonce předsedkyní Akademie věd ČR. Instituci přitom vedla jako první žena v historii v letech 2001 až 2005. Tehdy se paradoxně setkala s nepochopením od kolegyň a kamarádek. „Říkaly mi, já se ti divím, že do toho jdeš, vždyť jsi babička, máš vnoučata. Neumím si vůbec představit, že by někdo ve stejném případě řekl mému muži, já se ti divím, vždyť jsi dědeček,“ řekla Illnerová.

Nezbytnou výbavou vědců a vědkyň musí být zvídavost a chuť dělat věci pořádně, míní obě profesorky. Důležitá je role učitelů a učitelek, kteří by měli umět děti nadchnout už na základních a středních školách. Při vstupu do světa vědy je pak podle zkušeností vědkyň klíčové narazit na zapálené a nadšené školitele a školitelky, kteří mladému člověku otevřou dveře výzkumu a inspirují je.

Diskusi Proč je ve vědě stále málo žen? uspořádal Český klub absolventů IVLP ve spolupráci s Americkým centrem. Akci moderovala dr. Marcela Linková, vědecká pracovnice a vedoucí oddělení Národního kontaktního centra – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR.

Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc.

Po studiích biochemie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze nastoupila do Fyziologického ústavu AV ČR. Proslavila se objevem závislosti funkce biologických hodin v mozku savců na délce dne během ročních období (chronobiologie). Je autorkou nebo spoluautorkou více než 100 původních vědeckých prací publikovaných převážně v renomovaných odborných časopisech. V letech 2001 až 2005 vedla Akademii věd. Je držitelkou českého státního vyznamenání Medaile Za zásluhy II. stupně.

Prof. MUDr. Helena Tlaskalová-Hogenová, DrSc.

Vystudovala Fakultu všeobecného lékařství UK. Od roku 1962 je vědeckou pracovnicí Mikrobiologického ústavu AV ČR. Dlouhodobě se zabývá základním výzkumem v oblasti imunologie. Zaměřuje se na význam střevní mikroflóry pro vznik chronických onemocnění (celiakie, potravinové alergie) a na imunopatolgoii střev včetně rakoviny. Je autorkou nebo spoluautorkou více než 140 původních vědeckých prací publikovaných převážně v renomovaných odborných časopisech. Za svou výzkumnou činnost obdržela řadu českých i zahraničních ocenění.

Mgr. Marcela Linková, PhD.

Vede výzkumné oddělení Národní kontaktní centrum – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR. Zaměřuje se na sociologii genderových organizací, výzkumné kariéry, proměny systému výzkumu a vývoje a hodnocení vědecké práce z genderové perspektivy.

Výběr ze statistik:

Zastoupení žen v magisterském studiu dosáhlo v roce 2014 59,7 %, mezi doktorandy bylo 44,4 % žen.

• V přírodních vědách dosáhlo zastoupení žen v magisterském studiu 42,4 % a v doktorském studiu 46,1 %.
• Technické vědy studovalo 31,9 % žen na magisterské úrovni a 27,0 % na úrovni doktorské.
• V zemědělských vědách tvořily ženy 65,8 % magisterských studentů a 56,3 % doktorandů.
• Lékařským vědám se na úrovni magisterského studia věnovalo 67,3 % žen a 53,4 % jich bylo mezi doktorandy.
• Sociální a humanitní vědy studovalo 67,6 % žen na magisterském stupni a 53,2 % v doktorském studiu.

Zdroj: Postavení žen v české vědě. Monitorovací zpráva za rok 2014. Národní kontaktní centrum – gender a věda.

Související článek na našich stránkách: Muži a ženy v českém výzkumu: jak publikují?

Připravila: Leona Matušková, Odbor akademických médií SSČ AV ČR
Foto: Stanislava Kyselová, Odbor akademických médií SSČ AV ČR