Rok: 2012
Jiří Homola
Spolupráce: Karl-Franzens University, Graz, a Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha
Optické biosenzory s povrchovými plasmony umožňují rychlou a citlivou detekci biologických látek s uplatněním v medicíně, monitorování životního prostředí, kontrole potravin nebo bezpečnosti. S rozmachem nanověd a nanotechnologií se miniaturizace plasmonických senzorů (až na úroveň jedné nanočástice) stala atraktivním cílem. V našem výzkumu jsme se proto zaměřili na studium různých typů plasmonických nanostruktur a jejich potenciálu pro vývoj vysoce citlivých plasmonických biosenzorů. Ve spolupráci s Karl-Franzens University v Grazu jsme studovali detekční schopnosti senzorů založených na dvou typech struktur - uspořádaném poli zlatých nanotyček a na souvislé velmi tenké vrstvě zlata [1]. Ukázali jsme, že přestože senzor založený na nanotyčkách je schopen generovat odezvu při podstatně nižším počtu zachycených molekul, výsledná analytická citlivost těchto senzorů je srovnatelná [1]. Dále jsme analyzovali a popsali vliv transportních jevů a vlastností molekulárních interakcí na detekční vlastnosti plasmonických nanosenzorů [12]. Plasmonické nanostruktury jsme využili pro konstrukci nových biosenzorů. Vyvinuli jsme, například, plasmonický biosenzor pro detekci karcinoembryonálního antigenu (carcinoembryonic antigen, CEA; zvýšené hladiny indikují rakovinu trávicího traktu, prsu či plic) [13] a receptoru pro vaskulární endotelový růstový faktor (vascular endothelial growth factor receptor, VEGFR; uplatňuje se u myelodysplastického syndromu a akutní myeloidní leukémie) [14]. S použitím funkcionalizovaných zlatých nanočástic, které zesilují odezvu plasmonického senzoru byl náš senzor schopen měřit extrémně nízké koncentrace CEA [13]. Dosažený detekční limit (100 pg/mL) byl o řád nižší než jsou typické fyziologické hodnoty u zdravých jedinců.