Historie magnetohydrodynamických generátorů sahá až do roku 1832, kdy Michael Faraday začal s prvními experimenty. Magnetokumulativní generátory byly vyvinuty Andrejem Sacharovem již na začátku padesátých let minulého století, ale stále nejsou využívány v civilní energetice a zůstávají na experimentální, navíc často vojenské úrovni vývoje. Proto jsme vyvinuli nový zdroj termického plazmatu pro magnetohydrodynamické nebo magnetokumulativní generátory vhodné pro obecné použití v energetice. Plazma je vytvořeno z hořlavé směsi implozí – tedy sférickou kompresí konvergentní detonační vlnou. Konvergentní detonační vlna je spuštěna přechodem deflagrace do detonace po zapálení elektrickou jiskrou v detonační trubici. Konvergentní polyedrální tvar detonační vlny je vytvarován velkým počtem větvících se zátravek ústících do hemisférické spalovací komory. Vzniklé plazma vytryskne vysokou rychlostí tryskou ve středu zařízení a je sledováno vysokorychlostní kamerou. Postup detonační vlny je také sledován ionizačními sondami. Konstrukce implozivních zdrojů plazmatu a možnosti extrakce elektrické energie z kinetické energie plazmatu působením na počáteční magnetické pole bude v této přednášce také probrána

Převážná část tekutin na zemském povrchu se nachází v atmosféře a oceánech. Těmito tekutinami se zabývá tzv. geofyzikální mechanika tekutin. Při jejím pohybu, v jisté analogii s klasickou teorií mechaniky tekutin, je její oblast přiléhající zemskému povrchu označována jako Mezní vrstva atmosféry. Její vlastnosti, metody výzkumu, s přihlédnutím jejich nedostatků, budou naznačeny v následujících bodech.

1. Úvod: zavedení pojmu a důvody jejího sledování;
2. Základní vlastnosti. (Pohybové rovnice v rámci aproximace mechaniky kontinua, Proudění v rotující soustavě souřadné, Teplotní zvrstvení, Turbulence a determinismus)
3. Metody výzkumu (Experimentální, Numerické)
4. Případy řešené v Laboratoři aerodynamiky prostředí;
5. Nové problémy k řešení: Verifikace a validace matematických modelů, Problém mnoha měřítek;
6. Závěr: možnosti aplikace získaných poznatků.

Thermal plasmas have been expected as a promising tool for mass-production of nanopowders [1] because thermal plasmas offer a distinctive thermal-fluid field involving high temperature, high chemical reactivity and variable properties. Furthermore, thermal plasmas have steep temperature gradients at their fringes where many small nanoparticles are produced rapidly from the material vapour as a result of the highly supersaturated state. However, it is still difficult to investigate the formation mechanism of nanoparticles generated in/around a thermal plasma because the process involves remarkably intricate mass transfer of phase conversions in micro-second scales. Moreover, the plasma fringe is fluid-dynamically unstable and consequently it forms a turbulent mixing field composed of multiscale eddies [2]. The growing nanoparticles are transported by the complicated convection as well as diffusion and thermophoresis. In this lecture, several modelling works to simulate those complex processes are explained.
 

Žárové stříkání je proces vzniku vrstev a povlaků, při kterém se roztavený nebo ohřátý materiály nastříká na povrch. K dispozici je široká škála primárních surovin, které mohou být žárově stříkané včetně prášků a suspenzních kapalin. K dispozici je také široká škála žárových nástřiků používaných pro mnoho různých aplikací, včetně například tepelných bariér v proudových motorech. Plazmové stříkání patří do skupiny technik žárového stříkání. Využívá plazmový hořák pro vytvoření proudu plazmatu, který taví materiál vstupní suroviny. Tato přednáška nebude předkládat kompletní přehled plazmově stříkaných povlaků a jejich aplikací. Místo toho představí řadu zajímavých a někdy i fascinujících příkladů toho, čeho lze dosáhnout pomocí plazmového stříkání. Příklady budou obsahovat nanoprášky, epitaxní růst krystalů v plazmových nástřicích, amorfní a nanokompozitní povlaky, stříkání suspenzí a další.