Česká literatura 52, 2004/5

Studie

Jakub Sichálek: K interpretaci Ostrovské písně
(599-622)
Studie podává rekapitulaci a kritickou revizi výsledků dosavadního bádání o staročeské básnické skladbě z třetí třetiny 13. století, tzv. Ostrovské písni. Pozornost je nejprve upřena na unikátní zápis Ostrovské písně – nově se zde upozorňuje na obsahovou (tematickou i motivickou) souvislost mezi Ostrovskou písní a souborem tří celostranných iluminací dominujících kodexu, v němž je Ostrovská píseň zaznamenána. Podaná analýza výrazových prostředků a stylizačních postupů Ostrovské písně dokládá virtuózní prokomponovanost tohoto díla, která se projevuje ve všech rovinách jeho textové výstavby, a umocňuje tak i jeho duchovní obsah: autor Ostrovské písně záměrně odhaluje a konfrontuje rovinu jazykově-stylizační s rovinou ideově-obsahovou. Hledisko možných intertextových vazeb opětovně otevírá otázku funkce Ostrovské písně. Po zhodnocení náboženské stránky Ostrovské písně autor studie konstatuje, že ani zápis, ani text skladby neposkytují dostatečnou oporu pro v poslední době obecně přijímanou hypotézu, že jde o píseň složenou k svátku Božího těla. Naopak: Tematiku, obsah či ideovou koncepci Ostrovské písně není zatím možné důvodně vykládat z pozice jediné prakticky náboženské funkce.

Alexander Wöll: Kosmos Jakuba Demla se jiskří ženskostí
(s. 623-654)
Studie je interpretací textu Jakuba Demla Nebe se jiskří mlékem. V této básni v próze dominuje „umění slova“ (tudíž lyrický princip), jemuž se „umění vyprávění“ (tj. vlastní prozaický princip s fabulí, sujetem a postavami) podřizuje. Demlovu ornamentální prózu, která vykazuje jen málo dějových struktur, určují průběžně lyrické prvky. Text Nebe se jistří mlékem naznačuje, že se prakticky všechny Demlovy texty nalézají v okruhu dekadence, novoromantismu, oživených tendencí barokní literatury, symbolismu, avantgardy a zejména – podle té které definice pojmu – také „pozdní moderny“. Texty mají rozličné strategie, jimiž vytvářejí hranice a prostory, podle nichž je můžeme většinou relativně snadno přiřadit k různým epochám. Deklarativní antropomorfismy, jež zprostředkovávají jistotu a odpověď a které objevil Paul de Man u Baudelaira, utvářejí také rétorickou podobu Demlových textů. Neobvyklým používáním tropů a stylistických figur, jež přemisťují kosmické síly do všedního lidského světa, překvapuje své čtenáře a vytváří originální poetickou sílu. Autor nejdříve rekonstruuje tradici jednotlivých obrazů, aby z Demla vřazením do této tradice učinil „fenomén obecnější“. V druhé rovině se autor pokouší Demlův text analyzovat ve světle pozdní moderny (přičemž se pohled soustřeďuje na Demlovy zvláštnosti a jazykové utváření jeho nového vnímání skutečnosti, které tuto tradici zajímavým způsobem narušuje). Nejedná se však o přesnou a zobecňující definici pojmu „pozdní moderna“ jako spíše o zevrubnou četbu vlastního textu na tomto pozadí.

Texty

Karlheinz Stierle: Studium: perspektivy a institucionální způsoby čtení
(655-679)

Rozhledy

Alice Jedličková: 7 hodin 35 minut. Výstavba Langerovy povídky a transformační model narativu
(s. 670-679)

Jan Tlustý: Patočkova filozofie umění
(s. 680-685)

Josef Vojvodík: Otokar Březina v zrcadle svých dopisů
(s. 686-697)

Robert Adam: Vydání Březinovy korespondence jako ediční počin
(s. 697-701)

Recenze

Alice Jedličková: Základní pojmy literární historie
(Grundbegriffe der Literaturtheorie. Nuenning, Ansgar (Hrsg), Verlag J.B. Metzler, Stuttgart – Weimar, 2004, 316 stran)
(s. 702-708)

Jitka Cholastová: Tvůrčí psaní třikrát jinak
(Zbyněk Fišer: Tvůrčí psaní. Malá učebnice technik tvůrčího psaní. Brno, Paido 2001. 166 stran; Jiří Studený: Drama jazyka. Teorie a praxe tvůrčího psaní. Pardubice, Univerzita Pardubice. 116 stran; František Hrdlička: Průvodce po literárním řemesle. Základy tvůrčího psaní. Praha, Votobia Praha 2004. 192 stran.)
(s. 708-718)

Robert Ibrahim: Vznešenost jako výzva
(Milota Zdirad Polák: Vznešenost přírody. Lyrická báseň v šesti zpěvích. Ed. a doslov M. Pohorský. Ad fontes, Bohumil Hanák, 2002, 122 stran.)
(s. 718-725)

Jaroslav Med: Pozoruhodná rukověť
(Jiří Rambousek: Nesoustavná rukověť české literatury. Praha, Torst 2003, 697 stran.)
(s. 571-574)

Milan Jankovič: Průvodce Hrabalovým životem a dílem
(Tomáš Mazal: Spisovatel Bohumil Hrabal, Praha, Torst 2004, 452 stran.)
(s. 728-736)

Kronika a glosy

Jan Linka: Omne nimium nocet
(s.737-738)

Alena Ziebikerová: Studenti o prostoru v literatuře
(s. 738-739)

Kamila Karhanová: Karel Poláček popáté
(s. 739-742)

Jan Kvapil: Nálezová zpráva o přímé předloze Michnovy Loutny české Informatorium
(s. 742-743)

Informatorium
(s. 591-596)