Česky
BROUCI ČELEDI SLUNÉČKOVITÍ
Kniha předkládá znalosti biologie a ekologických nároků sto jedna druhů slunéček žijících ve střední Evropě, většinou s fotografiemi dospělých brouků, u některých i larev a kukel. Určovací klíče dospělých brouků, a částečně opět larev, jsou v netradičním pojetí. Umožní určovat exempláře podle diagnostických znaků pro podčeledi, triby a rody, anebo podle barevných vzorů na krovkách a na hrudi či jiných morfologických znaků a bionomických vlastností. Morfologické znaky jsou ilustrovány černobílými kresbami spojenými v jednotné obrazové příloze.
Oldřich Nedvěd, Academia, Praha 2015. Vydání 1.
MEZI IDEÁLEM A NAHOU PRAVDOU
Realismus v českých diskusích o literatuře 1858–1891
Kniha je věnována tradiční otázce literárního realismu. Nezabývá se však primárně literárními texty, ale popisuje okolnosti, za nichž mohou být čteny jako texty realistické. Autor se vrací k počátkům českých diskusí o realismu a na pozadí proměn myšlení měšťanské společnosti, přecházející od liberalismu k masové demokracii, popisuje různé způsoby rozumění realističnosti literární reprezentace skutečnosti. Kritické diskuse o literatuře z let 1858–1891 nahlíží v kontextu soudobého estetického myšlení a kromě obvykle uvažovaných francouzských a ruských inspirací bere v úvahu též impulzy vycházející přímo z německojazyčného prostoru střední Evropy.
Martin Hrdina, Academia, Praha 2016. Vydání 1.
NEVIDITELNÁ LOAJALITA?
Rakušané, Němci, Češi v české kultuře 19. století
V klasickém vymezení filozofa Josiaha Royce z roku 1908 se výklad loajality chápal jako povinnost, která klade neosobní, resp. nadosobní závazky nad pocit osobní odpovědnosti. Metoda, která našla své využití ve výzkumu jazyka loajality i v pracích historiků, se stala tématem 35. ročníku mezinárodního interdisciplinárního setkání k problematice 19. století. Téměř čtyři desítky specialistů z oboru literární historie, dějin umění, muzikologie, sociologie, historie a dalších příbuzných oborů diskutovaly o vztahu jednosměrné či oboustranné loajality Čechů k Habsburkům i Němcům, panovníků k poddaným, katolíků k jinověrcům, občanů k politickým institucím nebo šlechtě. Výsledky sympozia přináší tento svazek doplněný dobovými vyobrazeními.
Kolektiv autorů, Academia, Praha 2016. Vydání 1.
ŠÍP DO NEBE
První svazek autobiografie: 1905–1931
První díl autobiografie Arthura Koestlera zachycuje dětství, dospívání a mládí pozdějšího slavného autora. Koestler čtenáře provádí pozoruhodným prostředím Budapešti v době Komuny v roce 1919, Vídně po první světové válce, v níž kralují buršácké spolky a Sigmund Freud, a poté právě osídlované Palestiny. Ukáže poválečnou Paříž a Berlín za Výmarské republiky, načež se vydá k severnímu pólu. Koestler vše provází pozoruhodnými reflexemi, nejistotami svého dětství a úvahami zralé dospělosti. Líčí svůj intelektuální a ideový vývoj – první díl pamětí končí jeho vstupem do komunistické strany na konci roku 1931.
Arthur Koestler, Academia, Praha 2016. Vydání 1.
PO STOPÁCH 'ÁDŮ
Jižní Arábie v čase a prostoru
Pravěkým dějinám Evropy, Egypta a Předního východu byla v české literatuře věnována již značná pozornost. Díky celé řadě badatelů máme dnes k dispozici poměrně podrobný obraz zachycující jednotlivé okamžiky kulturního a populačního vývoje těchto oblastí, v případě Arábie ale ne. Ještě před několika desetiletími nebyly jsme pro její starší pravěká období neměli prakticky žádné spolehlivější doklady a počátky jihoarabské civilizace, jejíž představitelkou se stala legendární královna ze Sáby, bývaly kladeny do souvislosti s kulturami Předního východu. Přesvědčte se, že jižní Arábie nebyla jen jeho pasivním okrajem a že její civilizace vyrůstala na mnohem starším základě, který můžeme rekonstruovat pomocí kulturních artefaktů a prostřednictvím genetické diverzity současné populace.
Viktor Černý, Academia, Praha 2016. Vydání 1.
SV. JAN NEPOMUCKÝ NA JEZUITSKÝCH ŠKOLNÍCH SCÉNÁCH
Ediční řada Theatrum neolatinum si klade za cíl zpřístupnit vybrané, tiskem dosud nevydané texty jezuitských školských her. Do budoucna by měla být otevřena i jiným raně novověkým bohemikálním dramatickým textům spjatým se vzdělaneckým prostředím.
V prvním svazku přinášíme jezuitské školské hry, které se námětově vztahují k významnému světci českého baroka, sv. Janu Nepomuckému. Jejich jádro tvoří texty z 20. a 30. let 18. století, tedy jednoho z vrcholných období rozvoje jezuitského školského divadla. Soubor tak lze považovat za reprezentativní průřez dramatickou školskou produkcí.
Knihu otvírají tři interdisciplinárně pojaté studie, které se věnují jezuitské škole a divadlu obecně, reflektují vývoj a podoby nepomucenského kultu a představují vydávaný korpus. Jádro publikace tvoří edice šesti rukopisů her a třinácti tištěných synopsí, opatřených textově kritickými poznámkami a zrcadlovým překladem. Každý z vydávaných textů má vlastní předmluvu, medailonky o autorech, obvyklé rejstříky a výkladový slovníček antických jmen.
Kateřina Bobková Valentová, Academia, Praha 2016. Vydání 1.
RÁKOSKA V DÍLNĚ LIDSKOSTI
Česká škola v 19. století očima účastníků
Vyhlášení všeobecné školní povinnosti v českých zemích v roce 1774 v rámci habsburské monarchie bylo prvním krokem na cestě školy k všeobecně respektované instituci. O jejím charakteru a poslání rozhodoval stát i církev. Během 19. století nastolily české národně emancipační snahy témata jako otázka vyučovacího jazyka a interpretace národních dějin, literatury, umění, vědy, hospodářské prosperity apod. V oblasti socializace dětí a mládeže integrační roli škola plnila, její návštěva se stala v průběhu 19. a 20. století pro většinu obyvatel samozřejmostí. Postupně se objevilo mnoho pokusů ji zdokonalovat. Vždy však platilo, že škola působila současně jako nástroj, zrcadlo i součást proměnlivého životního stylu, a toto různorodé poslání plní i nadále.
Pavla Vošahlíková, Academia, Praha 2016. Vydání 1.