O některých druzích rostlin je všeobecně známo, že produkují jedovaté látky. Namátkou vzpomeňme třeba jedovatý taxin produkovaný tisem nebo prudce jedovatý ricin ze semen skočce. Již méně je známo, že některé velmi jedovaté látky jsou produkovány rostlinami, které běžně používáme jako potraviny – například solanin v bramborách, alkaloidy v máku nebo jedovatý amygdalin v mandlích. Mnoho toxických látek však produkují i nevinně vypadající plodiny, o kterých to kromě pár odborníků téměř nikdo neví. Například plodiny z čeledi tykvovitých (Cucurbitaceae) produkují řadu toxických steroidů se souhrnným názvem kukurbitaciny.

Mezi tykvovité patří například okurky, tykve, dýně, melouny nebo cukety. Podobně jako jiné rostlinné toxiny slouží i kukurbitaciny rostlinám jako ochrana před býložravci. Kukurbitaciny jsou jednak výrazně hořké, čímž mnoho býložravců odradí, jednak způsobují průjmy a některé z nich mají i další toxické účinky. Tyto toxiny se koncentrují převážně v okolí stopek. Během mnoha tisíciletí šlechtění se zemědělcům podařilo snížit hladiny většiny toxických látek natolik, že většinou nepředstavují vážnější nebezpečí. Čas od času však dojde nešťastnou kombinací mnoha faktorů (zvolená odrůda, stres jako sucho, horko, škůdci) ke zvýšení koncentrace toxinů nad bezpečnou hranici a pak může dojít i k otravám, v některých případech i hromadným. K nejsmutnějšímu případu došlo v loňském srpnu v Německu. Starší pár z Heidenheimu dostal darem ze sousedovy zahrádky několik „domácích“ cuket. Oba starší manželé byli po konzumaci výrazně hořkých cuket hospitalizováni s bolestmi žaludku, průjmy a ztrátami vědomí, bohužel 79letý důchodce po několika dnech zemřel.

Autor: RNDr. Tomáš Moravec, Ph.D.