V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.
Matouš Jaluška
Medievistický výzkum a digitální technologie si překvapivě dobře rozumějí již od samých počátků. Například italský jezuita Roberto Busa začal užívat hypertextový přístup k psanému slovu již nedlouho po druhé světové válce, v době, kdy ve spolupráci s firmou IBM připravoval svůj velkolepý Index Thomisticus, totální lemmatizovaný rejstřík k dílu Tomáše Akvinského. Američtí vojenští experti se k výzkumu v téže oblasti dostali až o patnáct let později.
V dnešním příspěvku uveřejňujeme recenze Milana Jankoviče a Petra Šámala, věnované monografii Ondřeje Sládka Jan Mukařovský. Život a dílo.
Martin Hrdina
Lubomír Doležel při loňské návštěvě v Ústavu pro českou literaturu připomněl úvahu, kterou uzavíral již knihu Heterocosmika — teorie fikčních světů by měla vyústit v historii fikčních světů. Po Doleželovi, jenž k takové historii literatury zatím přispěl analýzami české postmoderní prózy, uvažoval o praktickém uplatnění teorie fikčních světů i Bohumil Fořt, například v závěru Úvodu do sémantiky fikčních světů. Ve své nejnovější knize Fořt předložil další část historie fikčních světů české literatury, věnovanou próze realistické. Literární historie se v posledních letech k problému realismu vrací na nových metodologických základech a Fořtova práce tak může být významným příspěvkem do otevřené diskuze. Její autor v teorii fikčních světů nalezl zázemí, na jehož základě chce systémově uspořádat málo přehledné literárněhistorické poznatky o realistické próze, dobrat se jejího konzistentního obrazu.
Tomáš Havelka
Hájkova Kronika česká je bezpochyby jedno z nejvýznamnějších, nejčtenějších, ale zároveň i nejrozporuplnějších literárních děl starší české literatury. Přes dvě, resp. tři století ovlivňovala národní cítění, sytila potřebu narativního vzpomínání na minulost, vychovávala k identifikaci s kladnými postavami historie (Karel IV.) a k odporu k záporným postavám (Václav IV., Jan Žižka aj.); učila vnímat dějiny jako jeden velký příběh, obsazený hlavními a vedlejšími postavami, představovanými jako figury reálného života a zasazenými do kauzálních souvislostí boje o řád, o cestu k ideálnímu státu.
Jan Linka
Dne 19. listopadu 2015 se v pražském sídle Historického ústavu Akademie věd České republiky, v. v. i., na Proseku konalo pracovní setkání nazvané Editor v pasti. Problémy vydávání raněnovověkých vícejazyčných textů zorganizované zmíněným ústavem ve spolupráci s Filozofickým ústavem AV ČR, v. v. i. Během jednání rozděleného do čtyř bloků zaznělo 13 referátů či diskuzních příspěvků editorů z Česka i ze Slovenska za přítomnosti necelé třicítky účastníků, kteří povětšinou patřili k editorským týmům děl na workshopu prezentovaných, přítomni byli však i zkušení editoři z jiných raněnovověkých edičních projektů.