V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.
MICHAL ŠKRABAL
O chystaném autorském slovníku Jana Čepa jsme se mohli dočíst v diptychu statí publikovaných předloni v časopise Naše řeč (2014/2, s. 68–77; 2014/3, s. 113–131); šlo o předobraz prvních dvou kapitol recenzované monografie. Obě studie působily slibným dojmem už svou orientací na téma v lexikografii (jak literárněvědné, tak lingvistické) okrajové a málo prozkoumané. Sympatie budila snaha o mezioborový přesah: pokusit se literárním vědcům představit možnosti kvantitativně-korpusových metod, ale též naopak — pootevřít korpusovým a kvantitativním lingvistům hájemství literatury. Stejně potěšující je fakt, že se tyto metody pěstují a rozvíjejí i mimo pražskou „centrálu“ (Ústav Českého národního korpusu) a nově vznikají regionální centra (vedle olomoucké univerzity, jež je Změlíkovou almou mater, je v posledních letech slyšet např. o Ostravě, zejména díky Radku Čechovi).
ONDŘEJ KOUPIL
Před časem jsem na stránkách České literatury upozornil, že ediční stroj vydávání spisů J. A. Komenského se dal opět do pohybu (ČL 2013/5, s. 806–808). Navážu teď zprávou o svazku 9/II, který vyšel v roce 2013. Jde o pokračování edice církevněhistorických pramenů, předcházející svazek 9/I byl publikován roku 1989. Překlenutí pozoruhodného časového oblouku je samo o sobě důvodem k radosti. Dalším je, že i tento svazek projevuje plynulou kontinuitu s předchozím jak uplatněnými edičními technikami, tak způsobem knižní prezentace a výtvarnou úpravou podle Oldřicha Hlavsy. V edičním týmu se objevují jak jména zaručující návaznost na předchozí svazky, tak jména nová, jejichž nositelé by možná byli bývali v době vydání svazku 9/I překvapeni, kdyby se byli dozvěděli, že na pokračování se budou za čtvrt století podílet i oni.
JAN MALURA
V pozadí většiny současných knih o literatuře stojí projekty a projektové finance. Některé jsou grantovým pravidlům natolik podřízeny, že si je téměř nelze opatřit, tj. poctivě koupit (znamenitá publikace Jiřího Špičky Petrarca v Provence: údolí, město, hora [2014], která úzce souvisí s tématem recenze, je neprodejná, a tudíž pro smrtelníka de facto nesehnatelná). Na počátku knihy Básně a místa nebyl projekt, ale série rozhlasových pořadů pro cyklus Důvěrná sdělení na stanici Český rozhlas Vltava.
GABRIELA ROMANOVÁ
Žánr korespondence představuje texty v porovnání s jinými poněkud specifické. Mnohem více totiž nechávají nahlédnout přímo do intimity pisatele. A mohou osobnost autora představit v jiné perspektivě či odlišné stylizaci, než jaká vystupuje z jeho uměleckých či vědeckých textů.
ANNA GNOTOVÁ
Přestože bylo Polsko na posledním kongresu literárněvědné bohemistiky označeno za bohemistickou velmoc, může se dnes pochlubit pouze jedním ryze bohemistickým časopisem (Bohemistyka). Vedle toho však existuje řada slavistických periodik, která se rovněž věnují české literatuře, případně alespoň informují o české literární teorii (Slavia Occidentalis, Pamiętnik Słowiański, Acta Universatatis Wratislaviensis, Poznańskie Studia Slawistyczne, Studia Slavica ad.); bohemistická tematika se dále příležitostně vyskytuje i v dalších literárněvědných periodicích, např.: Porównania, Teksty Drugie ad. Je více než potěšující, že také časopis ER(R) GO, zaměřený na teorii literatury a kultury, věnoval jedno své číslo české literární vědě.