Novinky

Aleš Buček pracuje ve skupině Ivy Pichové na ÚOCHB. Věnuje se studiu biosyntézy hmyzích feromonů s cílem poodhalit molekulární základy evoluce hmyzí komunikace. Pod vedením Ivy Pichové navázal Aleš Buček na výzkum Petry Matouškové a jeho výsledky se staly jednou z inspirací nové divadelní hry René Levínského Dotkni se vesmíru a pokračuj, kterou pro Činohru Národního divadla režíroval Jan Frič.

Čeho se týkal Váš originální výzkum?
Naším dlouhodobým úkolem je studium chemické „hmyzí řeči“ – feromonů. Hmyz produkuje feromony za účelem komunikace s jedinci téhož druhu. Abychom mohli zkoumat zákonitosti feromonové komunikace opravdu do hloubky, zaměřili jsme se jen na několik druhů hmyzu a na skupinu tzv. pohlavních feromonů, tedy látek produkovaných samcem či samicí za účelem přilákání pohlavního partnera. Ve vědeckém projektu, který jsem v rámci svého doktorského studia řešil ve skupině Dr. Ivy Pichové na ÚOCHB ve spolupráci s Dr. Alešem Svatošem z německého Institutu Maxe Plancka pro chemickou ekologii v Jeně a který posloužil jako jeden z mnoha střípků inspirace pro hru „Dotkni se vesmíru a pokračuj“, jsme si dali za cíl pochopit, jak mohou vznikat nové feromonové složky. Ke studiu jsme využili druh nočního motýla, lišaje tabákového (Manduca sexta), který se k tomuto výzkumu výborně hodí, protože feromonová směs samičích feromonů obsahuje jednu skupinu unikátních látek, aldehydy odvozené od mastných kyselin se systémem tří konjugovaných dvojných vazeb, které nejsou přítomny u žádného příbuzného druhu můry.

Položili jsme si otázku, jak se tyto látky mohly ve feromonové směsi lišaje tabákového objevit. V průběhu několikaletého výzkumu jsme nejdříve identifikovali gen pro desaturázu mastných kyselin, který je za produkci těchto unikátních látek zodpovědný. S překvapením jsme přitom zjistili, že tato desaturáza je svou sekvencí téměř identická s další desaturázou lišaje tabákového, o kterém jsme již věděli, že je klíčová pro produkci dodatečných složek feromonu u lišaje tabákového, ale i obdobných látek i dalších druhů můr.[1] Postupným mutováním obou genů jsme odhalili, že postačuje záměna jediného aminokyselinového zbytku v těchto desaturázách, aby dramaticky změnily svou funkci a získaly či naopak ztratily schopnost produkovat unikátní třínenasycené feromonové složky. Naše poznatky tedy na genetické úrovni ukazují, že změna feromonového složení může být překvapivě „snadná“ evoluční událost.[2]

Co říkáte na to, že se Váš výzkum stal inspirací divadelní hry?
Když mě poprvé Jan Tošovský, dramaturg Činohry ND, kontaktoval s informací, že pracuje na hře inspirované také naším výzkumem, nedokázal jsem si hru představit. V té době byla naše práce již zhruba půl roku publikovaná v docela prestižním vědeckém žurnálu. Asi není nutné zdůrazňovat, že tento typ ohlasu jsme nečekali – práce již byla citována dalšími vědci pracujícími zejména na výzkumu hmyzích feromonů, ale divadelní hra odkazující se na naši práci jako na jednu z inspirací byla hodně neobvyklým výstupem projektu. Tím spíše jsme byli na hru zvědaví.

Jak se Vám hra líbí?
Když jsem se zúčastnil jejího prvního čtení, které herci společně s dramaturgem, režisérem a autorem scénáře hry měli na ÚOCHB, byl to pro mě docela silný zážitek. Vnímal jsem sci-fi mozaiku vzniklou propletením různých zdrojů inspirace ze současného dění ve vědě, ve které ale věda byla spíš jen jako kulisa. A v této mozaice se občas najednou objevily informace nebo spíše jejich kousky, které byly odvozené z našeho výzkumu feromonů lišaje tabákového a které jsem velmi důvěrně znal, protože jsem je mnohokrát prezentoval na vědeckých seminářích a konferencích nebo formuloval při sepisování vědeckého článku. Divákům bych přál, aby je hra bavila alespoň tak, jako mne.

Literatura: