Erik Gilk v rámci projektu Osobnosti české literatury šedesátých let XX. století vytvořil ucelenou monografii pojednávající o složitém a nejednoznačně hodnoceném prozaickém díle Ladislava Fukse. Vzhledem k jisté bulvární senzačnosti, jež se kolem spisovatele navršila, se přitom snaží abstrahovat od psychologického či biografického čtení Fuksova díla. Proto jsou pasáže o prozaikových životních peripetiích odděleny od výkladových kapitol a na závěr je zařazeno kalendárium autorova života a díla. Gilk se ve svých interpretačních sondách zaměřuje na vlastní uměleckou hodnotu Fuksova díla, což vzhledem k poněkud předpojatému hodnocení autorových textů vydaných za normalizačního dvacetiletí nebývá samozřejmé. Soustředí se přitom na jedinečnou autorskou poetiku, zkoumá prostředky významové výstavby, všímá si způsobů vyprávění, důmyslné motivické struktury, neopomíjí ani hru se čtenářem a dokonalou evokaci atmosféry příběhu.
Previous
Next
Nad písňovými texty šedesátých let
STEFAN SEGI
Literárněvědné monografie o písňovém textu nejsou v českém ani...
Prozaičky nejsou hrdinky aneb O literárních badatelích a pistolnících
PETRA KOŽUŠNÍKOVÁ
Autoři publikace Sedm statečných a spol. si vytyčili úkol...
Brána do světa české hrůzy
JAKUB JARINA
Sousloví český horor zpravidla vyvolává otázku, zda něco...