Zwischen 1308 und 1437 herrschten Vertreter aus dem Hause Luxemburg über das Heilige Römische Reich und weite Teile Europas. Für lange Zeit etablierte sich damit eine wirkmächtige Dynastie, die politisch, wirtschaftlich und kulturell eine Brückenfunktion zwischen Ost und West ausübte. Dabei brachte jeder Herrscher einen spezifischen Herrschaftsstil ein, der sein Image, den Erfolg seines Handelns und die Erinnerung in der Nachwelt prägte. Schon die Zeitgenossen beschrieben die Luxemburger demzufolge als Helden, Heilige oder gar Wüteriche. Historiker und Kunsthistoriker gehen im vorliegenden Band den Fragen nach der Legitimierung, Vorbildfunktion und Tiefenwirkung solcher Herrschaftsstile im Spätmittelalter nach.

Kolektiv autorů zastupujících různé obory bádání o minulosti zkoumá roli kalicha v náboženském a veřejném životě 15. století. Kniha je věnována nejen teoretickému odůvodnění a praktickému zavedení utrakvismu v roce 1414, ale především kulturněhistorickému kontextu přijímání pod obojí v dalším vývoji husitství. První století utrakvismu umožňuje sledovat posun významů mezi učenou a neučenou sférou, mezi husitským a katolickým prostředím i mezi oblastmi písemného a vizuálního vyjadřování. Jednotlivé příspěvky se zaměřují na symbolickou funkci kalicha, ale upozorňují také na její limity a na konkurenční identifikační prostředky, které se v 15. století objevily.

Studie shromážděné ve svazku zkoumají textuální konstrukce jinakosti s ohledem na stereotypní zobrazování druhého. Kdo byl ve středověku chápán jako druhý? Jak o něm pojednávali doboví autoři a jakou roli plnil ve vyprávěcích textech? Tyto a další otázky jsou aplikovány zejména na fenomén husitství a jeho ohlasu v soudobé Evropě.

Rozsáhlá kolektivní monografie o knihovně augustiniánské kanonie v Roudnici nad Labem (založené Janem IV. z Dražic 1333), jež se stala významným ohniskem vzdělanosti v předhusitských Čechách. Kniha přináší soubory studií k osudům knihovny, k literární činnosti roudnických kanovníků a k vybraným skupinám rukopisů i ke konkrétním zajímavým kodexům. Následuje soupis roudnických rukopisů a několik rejstříků. Publikaci doprovází četné ilustrace.

Bertrandon de la Broquiere (asi 1390-1459) pocházel z nižšího šlechtického rodu sídlícího na úpatí Pyrenejí. Náhoda jej však zanesla na burgundský vévodský dvůr na vzdáleném severu. Zde vynikl ve službě vévody Filipa Dobrého nejen jako odvážný bojovník, ale také jako zkušený diplomat a cestovatel. Českému čtenáři se dostává do rukou jedinečné svědectví západního šlechtice, který procestoval muslimské země a do značné míry se přizpůsobil jejich kulturním reáliím.

Židé se trvale usazovali v Českých zemích od 11. století, ale jako obchodníci přicházeli už mnohem dříve. 41. svazek Archivu českého je první úplnou sbírkou zpráv o Židech od nejstarších dob do nástupu Karla IV. na český trůn (1347). Regesta jsou v češtině, dokumenty jsou citovány v původních jazycích a doplněny českými kritickými poznámkami. Z těchto střípků, které se kupodivu dobře čtou, musí historici skládat živý obraz doby.

Publikace ukazuje židovské komunity středoevropských měst z mnoha úhlů pohledu. Dozvídáme se o jejich usídlování, vztazích k panovníkovi, novém osídlování míst, odkud byli vypuzeni, o finančním podnikání, ale také o kultuře, rabínské literatuře, každodenním životě, jazyku, pohřbívání a vztazích ke křesťanské většině. Jednotlivé kapitoly představují výsledky původního výzkumu dochovaných literárních i hmotných pramenů.