Vyšlo nové číslo Sociowebu 10/2011

Období ratifikace Lisabonské smlouvy považujeme za velmi podnětné, protože představovalo v České republice klíčový posun hlavního proudu českého politického diskursu v otázkách Evropské unie. Posun k politickému konsensu o Lisabonské smlouvě a (omezené) akceptaci evropského projektu byl doprovázen „evropeizací“ českého domácího politického konfliktu. Lisabonská smlouva se stala symbolem mocenského boje mezi vládou a opozicí, a to jak politicky, tak ideologicky.

V jednotlivých příspěvcích, které vycházejí z připravované publikace o euroskepticismu v České republice, se nejprve Zdenka Mansfeldová a Jessie Hronešová zamýšlejí nad proměnami politické komunikace v České republice. Zde představuje pravděpodobně nejvýznamnější proměnu výrazný nárůst online žurnalismu, který proměňuje nejen způsob, jakým čtenáři média využívají, ale nabízí také prostor aktivního zapojení a spoluutváření mediálních obrazů čtenáři.

V dalších příspěvcích pak Tomáš Lacina nejprve shrnuje postoje českých politických stran na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR k evropským otázkám a následně tyto postoje analyzuje pohledem teoretických modelů evropského demokratického uspořádání. Tyto modely představují teoretický přínos projektu RECON k teorii demokracie a evropskému vládnutí a Tomáš Lacina jasně demonstruje, že jsou také vhodným nástrojem pro zkoumání veřejné a politické sféry.

V posledním příspěvku pak Petra Guasti kriticky hodnotí české předsednictví Evropské unie, které přispělo k rozvoji pragmatického postoje k EU a k vnitřnímu rozporu uvnitř ODS. Především poukazuje na diskursivní posun ze strany Mirka Topolánka, který zdůraznil nutnost malé exportně orientované země, jako je Česká republika, uprostřed globální hospodářské krize být aktivní součástí evropského ekonomického a politického společenství a autorka konstatuje, že pád Topolánkovy vlády lze považovat za důsledek tohoto diskursivního posunu.

Celkový politický charakter diskuse o Lisabonské smlouvě v České republice znovu potvrzuje argument silné evropeizace české domácí politiky v období před vstupem do Evropské Unie. Politické strany dlouhodobě evropeizaci nejen dominují a formují její procesy v České republice, ale zprostředkují také informace občanům a mají dominantní vliv na formování postojů občanů k evropským tématům. Přestože politické strany komunikují a na evropské úrovni kooperují s ostatními evropskými politickými stranami a bylo by tedy možné předpokládat, že budou postupně přijímat politickou kulturu svých protějšků, musíme konstatovat, že celková úroveň ratifikační diskuse byla velmi nízká.

V situaci, kdy politickému prostoru dominují osobní spory, ideologické diskuse a mocenské ambice, je nutné na závěr zdůraznit pozitivní roli, kterou v celém procesu sehrál český Ústavní soud, jehož rozhodnutí v letech 2008 a 2009 nejen potvrzují ústavní charakter Lisabonské smlouvy a její soulad s Ústavou České republiky, ale také odmítají velkou část diskursivních praktik oponentů Lisabonské smlouvy.

Seznam článků tohoto čísla:

Proměny politické komunikace v České republice v posledních 20-ti letech (Zdenka Mansfeldová, Jessie Hronešová)
Postoje českých parlamentních politických stran k evropské politice (Tomáš Lacina)
RECON Modely demokracie v českých parlamentních debatách o evropské ústavní smlouvě Tomáš Lacina)
České předsednictví EU – zlomový okamžik v postojích k evropskému projektu (Petra Guasti)