Česky
(9. 8. 1933–20. 2. 1985)
Před třiceti lety zemřel jeden z nejvýznamnějších českých historiků umění, medievista Josef Krása. Jeho odborná činnost byla úzce spjata s Ústavem dějin a teorie umění Československé akademie věd, kde působil od roku 1957. Jako vědecký tajemník ústavu, vedoucí redaktor časopisu Umění, člen vědeckého kolegia věd o umění ČSAV, mezinárodního komitétu CIHA a řady dalších vědeckých a redakčních rad se zásadně zasloužil o zachování a rozvoj oboru v mimořádně obtížných letech normalizace, kdy odvážně prosazoval nutnost akceptace a promýšlení důležitých mezinárodních metodologických konceptů. Akademie věd České republiky dodatečně ocenila výjimečný přínos Josefa Krásy a v dubnu roku 2003 mu udělila čestnou oborovou medaili Františka Palackého in memoriam.
Zdroj: Archiv ÚDU AV ČR
Přes svůj předčasný odchod v necelých dvaapadesáti letech zanechal Josef Krása po sobě rozsáhlé a inspirativní dílo. Po ukončení studií na Karlově univerzitě u profesorů Jana Květa a Jaroslava Pešiny se věnoval problematice nástěnných maleb, těžiště jeho výzkumu však spočívalo především v oblasti malby knižní, v níž si vydobyl mezinárodní renomé. Iluminované rukopisy Václava IV. vydané v roce 1971 v české a německé mutaci patří mezi nejvíce citované publikace českého dějepisu umění a jsou zastoupeny prakticky v každé zahraniční oborové knihovně. Stejné platí o faksimile iluminací Cestopisu sira Johna Mandevilla s Krásovým doprovodným textem. Řadu kratších studií k výzdobě rukopisů české, moravské (především olomoucké) a slezské provenience publikoval Josef Krása v odborných časopisech, sbornících konferencí a katalozích. Připomenout nutno především katalog přelomové výstavy Die Parler und der Schöne Stil z roku 1978. Soubor nejvýznamnějších statí vyšel posmrtně v českém jazyce pod názvem České iluminované rukopisy 13.–16. století. S odstupem času vyniká Krásova mimořádná schopnost vybírat nová nosná témata, jakými byly např. astrologické rukopisy, výtvarná podoba panovnických pečetí či západoevropské iluminované rukopisy v českých sbírkách, kterým do té doby byla u nás věnována jen minimální pozornost.
Snaha porozumět uměleckému dílu v širších kulturních a sociálních souvislostech vedla Josefa Krásu k postupnému rozšiřování metodologických přístupů. Rehabilitoval postupy kulturní historie, které propojoval s tradiční formální analýzou. Navázal na Chytilovu významovou interpretaci založenou na důkladné znalosti písemných pramenů a zkoumání ikonografie v politicko-historickém kontextu, přičemž nejvíce oceňoval jeho monografii Antikrist v naukách a umění středověku a husitské obrazné antithese. Ze zahraničních badatelů se opíral především o dílo E. H. Gombricha, jehož vydání v českém překladu doprovodil zasvěceným doslovem, a ikonologickou metodu E. Panofského umožňující postižení hlubšího významu. Proslulost získal především výkladem záhadných scén na okrajích stránek Bible Václava IV. Josef Krása jako první upozornil na jistou souvislost mezi motivem v borduře, biblickou ilustrací a textem a odmítl prvoplánové ahistorické interpretace. Otevřenost interpretačního systému, připuštění dalších možných souvislostí a odlišných výkladů zajistily, že je jeho teorie v základních rysech stále platná. Krásovy texty psané srozumitelným, kultivovaným a bohatým jazykem vzbuzují pocit, že dějiny umění jsou fascinující disciplinou, přinášející badateli i čtenáři intelektuální objevitelskou radost.
Je třeba litovat, že své znalosti a morální postoje nemohl předat přímo svým žákům, neboť mu nebylo umožněno podílet se na výchově studentů dějin umění na Univerzitě Karlově. Jeho jméno je však přesto s mladou generací spojováno; Uměleckohistorická společnost uděluje každoročně cenu Josefa Krásy za nejlepší práci badatelům do 40 let.
MILADA STUDNIČKOVÁ
Ústav dějin umění AVČR, v. v. i.