Česky
ENCYKLOPEDICKÝ PŘEHLED JÍLOVÝCH
A PŘÍBUZNÝCH MINERÁLŮ
Jílové minerály, které tvoří převážnou část povrchu zemské kůry, jsou vodnaté vrstevní silikáty (fylosilikáty). Jsme jimi doslova obklopeni. V přírodě se vyskytují jako drobné částice, většinou šupinkovitého tvaru. Pro možnost snadnější interpretace se jejich studium opírá (zejména u rentgenové difrakce) často o výsledky získané na větších krystalech. Kromě tradičního využití v keramice, chemickém průmyslu a stavebnictví, při budování komunikací a úložišť rizikových odpadů se znalost jílových minerálů uplatňuje i v papírenství či při výrobě plastů. Význačná je jejich schopnost přijímat do své krystalové struktury velké organické molekuly, které umožňují vznik nových materiálů. K vlastním jílovým minerálům jsou přiřazeny i další příbuzné fylosilikáty s podobnými atomovými strukturami a s podobným chemickým složením. Pro identifikaci jednotlivých minerálních fází je nedílnou součástí publikace tabulková část s jejich klasifikací.
Karel Melka, Martin Šťastný, edice: Živá a neživá příroda, Academia 2015, 1. vydání
ÚTISK – CHARITA – VYLOUČENÍ
Během 19. století se v důsledku průmyslové revoluce a rozvoje kapitalismu rozpadl tradiční svět „malých struktur“. Došlo k rozsáhlým sociálním proměnám, prudce se zvýšil počet lidí žijících v bídě a sociálně vyloučených. Sborník z 34. plzeňského setkání se věnuje některým málo zkoumaným fenoménům: individuální charitě (nadace rodiny Klarů, Vojta Náprstek), kolektivní dobročinnosti i počátkům obecní a státní sociální politiky. Rovněž popisuje „vylučování“ z většinové společnosti a represe uplatňované vůči „nepřizpůsobivým“ skupinám obyvatel a jedincům. Dotýká se také rozmanitých forem reflexe sociální problematiky, případně sociální sebereflexe v umění.
Zdeněk Hojda, edice: Mimo – humanitní vědy, Academia 2015, 1. Vydání
MAUTHAUSENSKÝ PROCES
Proces s předními nacistickými pachateli válečných zločinů před Mezinárodním soudním tribunálem v Norimberku byl mnohokrát zpracován. Jak však probíhaly procesy s méně významnými pachateli z koncentračních a vyhlazovacích táborů? Detailní podání příběhu mauthausenského procesu v letech 1946–1947 z pera mladého kanadského historika popisuje, jakým způsobem uchopila téma specifických nacistických zločinů americká vojenská justice. V době, kdy se (nejen) americká justice musí vyrovnávat s válečnými zločiny páchanými v současných ozbrojených konfliktech v nejrůznějších částech světa i v globální válce proti terorismu, se toto téma stává opět aktuálním.
Tomaz Jardim, přeložil Jaroslav Veis, edice: Historie, Academia 2015, 1. vydání
EINSATZGRUPPE
Speciální jednotka berlínského Hlavního úřadu říšské bezpečnosti, operační skupina H, která byla vyslána po vypuknutí Slovenského národního povstání koncem srpna 1944 společně s dalšími německými složkami na území Slovenska. Jejím prvořadým úkolem bylo „dořešení židovské otázky“, zejména deportace zbylého židovského obyvatelstva do vyhlazovacích táborů. Její příslušníci se mnohdy aktivně podíleli za účasti Slováků a karpatských Němců na zde páchaných zločinech. Tyto zločiny zůstaly po skončení války až na nepatrné výjimky zcela nepotrestány a jejich vykonavatelé se obvykle bez větších obtíží začlenili do poválečné společnosti.
Monografie mapuje činnost operační skupiny H, její struktura a personální složení, jakož i poválečné trestní stíhání jejích příslušníků.
Lenka Šindelářová, edice: Historie, Academia 2015, 1. Vydání